Snídaňový klub

Ísť v sobotu do školy za trest nie je nič príjemné, zvlášť ak lavice zdieľate s niekoľkými čudákmi. Pätica študentov zdanlivo nemá absolútne nič spoločné, ale ako ubieha čas, nachádzajú spoločnú reč a hlavne spoločného nepriateľa - učiteľa, ktorý z nich pomaly začína šalieť. Výborné a vtipné dialógy sú tou najsilnejšou zbraňou filmu a niekoľkokrát som sa vážne dobre zasmial. Filmom preletí zopár songov z 80-tych rokov, takže atmosféra je ako vyšitá. Menu E. Estevez sa snažím vyhýbať, ale tu sa dá prežiť a"breakfest" som si vychutnal. 70%. (06.09.2011)

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ). (26.11.2006)

Zcela určitě jeden z nejlepších filmů o středoškolácích. Divadelně rozehrávané dialogy, které divákovi postupně odkrývají kdo je vlastně kdo a zároveň že nikdo není pouze tím za koho se vydává. Režisér John Hughes byl v 80. letech docela pojem. Hudba je geniální, po hříchu se ve filmu vyskytuje pouze sporadicky. Překvapí že Judd Nelson to nedotáhl v kariéře dále. Zážitek 75% (28.03.2015)

Tohle že je realistická sonda mezi dospévající mládež? Mně to připadalo jako nepříliš fungující směs komediální nadsázky a vážných témat dospívání, ovšem velmi naivně podaných. Těžce schizofrenní záležitost, kde se v jedné scéně omladina zhulí a křepčí na chodbách a za chvíli s kamennou vážností řeší své komplexy. Dialogy i herecký projev občas vyvolávaly spíše pobavený nevěřícný úsměv. Tenhle film je buď zakonzervovaný pro mládež 80. let, nebo nejsem ten správný vzorek dospívající mládeže, kterého by tenhle počin oslovil... to taková Summer School (1987), kterou před několika dny na diskuzi doporučoval JohnnyD (tímto mu děkuji) mi byla mnohem sympatičtější a školáci přirozenější. (19.07.2007)

Breakfast Club naprosto předčil moje očekávání. Velmi příjemné a nadčasové komediální drama pro mě bylo opravdu velkým překvapením. Jednotlivé konfliktní postavy, současně ale i sympatické, postupně rozkrývají své skutečné já. Ale ne zase tolik, něco je přenecháno i na diváka, aby si domyslel sám. Všichni herci byli výborní, ale mými favority jsou přece jen Judd a Molly. Opravdu brilantní snímek o teenagerech své doby, ale určitě nejen pro ně. Já jsem se ani chvilku nenudila a je to opět jeden z filmů, který můžu vidět ještě jednou. Všechny chybky (jistá účelovost a ten konec:D) jsou odpuštěny a dávám jasnou pětku. (28.07.2012)