V písku - Příslib svobody

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

Druhá svetová vojna a jej následky, ponúkajú skutočne nevídaný počet námetov a uhlov pohľadu, ktoré možno preniesť nielen do filmových príbehov. Tento ma priklincoval do stoličky na takmer 100 minút a rozvíril mi v hlave množstvo myšlienok o sile nenávisti, ľudskosti a ich hraniciach. Film o tom, že nič nie je len čierne, alebo len biele a že zovšeobecňovanie je štatistický nástroj a mal by ním aj zostať. Veľmi intenzívny filmový zážitok! 100%. (21.05.2016)

Druha svetova vojna je dnes uz uplny folklor, vysli tisice knih /kvalitna literatura/, snad 2 miliony clankov a stovky filmov. V tomto mnozstve si uz divak moze vyberat. Tuna ide hlavne  o odminovanie  danskeho pobrezia od naslapnych min. Nemci po prehranej vojne odminovavaju - aspon  vo filme - to danske pobrezie od min. Reziser Martin Zandvliet natocil vskutku kvalitny film s profilmi jednotlivych hercov  a  film ma rychlo pohltil. Napokon funguje to aj ako vztahovka - koniec svetovej vojny je pritom vo filme vzdialeny  : 84 % (28.08.2022)

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Jo, film vám nasadí do hlavy spoustu otazníků a emocí. Kolik zfanatizovaných německých spratků dokázalo zabít a utýrat lidí ? Kolik jich ke konci bylo chudáků, když Hitlerovi došel dech a verboval děti? Dá se to všechno dnešníma očima objektivně posoudit ?Jsou emoce správně, nebo špatně ? Každopádně, po válce je skupina německých vojáků, skládající se z výrostků, přidělena na pobřeží, aby jej vyčistila od několika druhů nášlapných min. Velmi dobré a doporučuji, podobnou zfilmovanou tématiku tak často nenajdete. (01.01.2018)