Poklad na Sierra Madre

Tradičně netradiční western o honbě za zlatou žilou a staré známé pravdě, že plné kapsy jdou na úkor psychické svěžesti. Humphrey s charakterem uhnívajícím rychleji než syrový hovězí steak pohozený uprostřed novomexické prérie. Jeho dva věrní souputníci, jejichž dutina lební má koleček tak akorát a nakonec další nehostinný prdelov skvící se uprostřed vyprahlé pustiny, jenž stojí domovem buranským Mexicanos o třech stupních obskurnosti. Do toho líbezné melodie v pozadí, režie švihající překvapivý děj proutkem po zadku a herecký ansámbl trousící uvědomělé dialogy v čele s bravurně vyšinutými kreacemi mistra Bogarta. Do vitrínky s tím. Žádná slovesa se dnes očividně nekonají, ksakru. (09.06.2013)

Poklad na Sierra Madre musel ve své době působit jako skvělá dobrodružná dráma. Dneska jsem se u pár scén pousmál a určité části bral s nadhledem (Bogartovo herectví je prostě charismatické a úsměvné zároveň). Na druhou stranu je i tak Madre Sierra na Poklad svižný film se zajímavým příběhem, ještě k tomu na svou dobu velmi dobře natočený. Další klasika odškrtnuta. 6/10 (05.08.2013)

Jako parchant mi Humphrey Bogart sedí o poznání méně než jako něžná romantická duše, ovšem jeho herectví jako vždy nelze nic vytknout. Nabízím několik osvědčených rad pro všechny potencionální zlatokopy: 1) vždy jednejte na vlastní pěst, 2) nikdy nikomu nevěřte, 3) nebuďte hamižní a spokojte se i s málem. Nakonec i to je lepší než nemít nic. 85% (05.08.2010)

Někde jsem tu u někoho četl, jak bylo jednoduchý odhadnout konec. Jedině pokud věštíte z koule. Já myslím, že ani zdaleka není jasný, jak se rozhodne parta drsnejch chlapů, pokud u sebe mají 100000 dolarů ve zlatě. U někoho zvítězí peníze u jiného čest. Poměrně slušný film na to, že jsem čekal něco ve stylu Vinnetoua. (30.01.2011)

Poklad na Sierra Madre je vskutku mistrovské dílo. U jiných filmů z 50. let a staršího data bijí některé naivity občas do očí, ale Poklad.. jsem si vychutnal beze zbytku ( jediná malinká výtka by možná směřovala k samomluvě Humphreyho Bogarta ) bez jakéhokoli přimhuřování očí. Tempo nikde nedrhne a i když hlavní téma je evidentní, nepůsobí vůbec didakticky a osvěžují ho i vedlejší zápletky. Potěší a překvapí i drobnosti jako cynický přístup k mexickým bandidos ( Peckinpah by měl radost ) a na 40. léta špičková ( ne přehnaně dramatická ) hudba Maxe Steinera. Walter Huston je snad ještě lepší než Bogey.....žádná patetická gesta......tanec nad zlatem, pohodička u Indiánů.....paráda. Konec mě mile překvapil, ale nebudu prozrazovat...podívejte se sami.. (14.02.2006)