Obsahy(1)
Stále svěží filmovou komedii Muži v offsidu natočil roku 1931 režisér Svatopluk Innemann podle stejnojmenného humoristického románu Karla Poláčka. Sportovní veselohra tehdy byla – a vlastně na dlouhou dobu i zůstala – vcelku ojedinělým zjevem v české filmové dramaturgii, třebaže její zcela mimořádný úspěch u obecenstva přímo volal po rychlém následování. O tento úspěch (film běžel v pražských premiérových kinech celých 12 týdnů a měl i velmi pochvalné kritiky) se stejnou měrou zasloužila Poláčkova vtipná a oblíbená předloha a vynikající herecké výkony, jimž všem dominoval pan Načeradec v interpretaci znamenitého herce Huga Haase, který zde vytvořil svou první velkou filmovou roli. Jeho spoluhráči byli Jindřich Plachta v roli starého Habáska, Theodor Pištěk jako pan Šefelín a v drobnější roli pana Hátle, zákazníka pana Habáska, Jaroslav Vojta. Méně výrazná je milenecká dvojice karikujícího Emana Fialy a Jiřiny Štěpničkové, která zde vytvořila jednu ze svých prvních filmových rolí. Milovníci staré Prahy a sportovní fanoušci ocení dokumentární záběry z fotbalového stadionu na Letné, je zde zachycen i populární rozhlasový redaktor Josef Laufer. (Česká televize)
(více)Recenze (119)
Jako celek je ten film vpodstatě špatný a nedrží moc pohromadě. Vzhledem k době vzniku, kdy byl zvukový film na úplném začátku se vlastně není co divit. Ale některé scény jsou geniální. Třeba, když děsivě provinčně středostavovská paní Načeradec sedí u kafíčka se stejně hrozně středostavovskou paní a baví se, jakou že to tedy ti mladí budou mít domácnost a člověk si představí, že už jenom za pouhých 8 let bude tahle naprosto banální sousedská scéna nepředstavitelná. ___ Nebo suché hlášky Hugo Hasse: Příbuzný by měli bejt policejně zakázaný. Nebo: Co to máš za aušuš, tenhle štof, to se mi nechce líbit.- Prosím tě, Ignác, tvoje starosti bych chtěl mít. No, náhodu jsi uhád, no!__ Já vám tu vaši Viktorku taky neurážím, třebas jsou to hadráři! ()
Vynikající komedie, jeden z prvních snímků s Hugo Haasem a asi jeho první film, kde doslova exceloval a proslavil se jako herec - komik. Jeho pan Načeradec je neuvěřitelně lidský s typickými cnostmi i nectnostmi malého českého obchodníka první republiky. Snímek je paradoxně zajímavý i jako filmový dokument tehdejší doby. Návštěvy na fotbalových zápasech, které můžeme vidět ve filmu, jsou na dnešní dobu nevídané a současný fotbal může jen tiše závidět. "kdepak udělali soudruzi z našeho fotbalového svazu chybů?" ()
Mírné zklamání. Plachta, Pištěk, Fiala a především Haas byli přitom prakticky zárukou podařené taškařice, ale Innemann holt není Frič, a tak i když byla k dispozici skvělá předloha páně Poláčka, veselohra nápaditostí a vtipem tolik nehýří a spousta scének vyšumí do ztracena místo jejich vyšperkování či doplnění pro potřeby filmové komedie. Třeba hned prakticky úvodní scénka na policejní stanici mohla nabrat fraškovitě třeskutých rozměrů i na fotbale bylo spousta příležitostí se více odvázat. Pan Habásko Jindřicha Plachty mě pak bavil i o malinko víc než Haasův slavný Načeradec a originální figurou pak byla i paní Načeradcová v podání Jožky Vanerové. Některé hlášky pak rozhodně podařené, ale celkový dojem prostě slabší. ()
Pestrá mozaika osudů rozdílných lidí, kteří mají jedno společné - fandí kopané. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů z fanouškovskou tématikou, co byl (nejen) u nás natočen.Skvěle zachycená atmosféra zápasového tranzu a šílenství, jejíž podstata zůstává. Až na to, že tehdy v kulisách první republiky byla návštěva utkání společenskou událostí a měla svou úroveň, což se dnes říct bohužel nedá.. ()
Po dočtení stejnojmenné knihy jsem byl zvědav, kterak bude vypadat filmové zpracování. Na začátek musím zmínit, že vůbec nebudu řešit přebytek hudby, jelikož byl klasický film v plenkách po éře němého filmu. Zcela natěšen jsem film spustil. Obsazení bylo vcelku dobré, jen Eman mladší mi moc neseděl. Viděl bych tam nějaké mladší ucho, Jak by se mi tam líbil např. Ladislav Pešek. V té době by na to měl i věk. To stejné jak rád bych viděl páně Marvana místo jako policistu jako pana Šefelína. A paní Hedvičku bych si představoval drobet macatější. Jinak mi obsazení vyhovovalo. Hugo Haas byl výborný. Kolik scén, jsem z knižního zpracování však marně hledal a kolik scén bylo na rozdíl od knihy jinak. Jak rád bych viděl páně Šefelína, jak dle knihy příjde na Emana staršího a zažene jej do rohu, aby až pak přišel Eman mladší. Dle knihy se pak opili v domově, kde jim klučík běhal pro pivo. Ve filmu to bylo v hospodě. Jak rád bych viděl, jak Eman ml. učil slečnu Emilku fotbalu. Jak pak jsou na zápase Česko-Maďarsko místo Sparta-Slavia. Jak po onom zápase Emilka dává fotbalové kázání. A takto bych mohl pokračovat dál... A přesně tyto drobnosti mi chyběly k dokonalému diváckému zážitku. U Bylo nás pět je seriál mnohdy i lepší než kniha. Tady musím říci, že knihu řadím o třídu výše. Byla psaná laskavě, krásnou češtinou a vtipněji. A to mě na ní moc bavilo a proto jsem ji mocně hltal. Knihy jsem hodnotil hvězdičkami čtyřmi, film tedy musím hvězdičkami třemi. 60% ()
Galerie (34)
Zajímavosti (23)
- Výsledok zápasu Slávia-Žižkov bol 2:1. Takýto výsledok sa medzi týmito klubmi zrodil v lige iba raz, ale až v sezóne 2008-2009, keď Slávia Praha porazila doma Viktoriu Žižkov týmto pomerom. (Raccoon.city)
- Vo filme môžeme vidieť aj dnes už unikátny záber na most cisára Františka Josefa I., ľudovo bol most nazývaný tiež Eliščin, podľa manželky cisára Alžběty .Most bol postavený v rokoch 1865-1868 a viackrát premenovaný na Štefánikov most, most Leoše Janáčka, opäť Štefánikov most a napokon bol premenovaný na Švermov. V rokoch 1946-1947 bol most demontovaný. Najcennejšie časti mosta sú dnes súčasťou depozitára Národného technického múzea. (Raccoon.city)
- Keď pán obchodník Richard Načeradec (Hugo Haas) príde do krčmy s Emanom Habáskom (Eman Fiala), objedná si štvrťku svätej Ludmily. Ide v skutočnosti o víno z mesta Mělník. Kňažná Ludmila, prvá česká svätica, bola obyvateľmi maličkého regiónu od počiatku výnimočne ctená. Vinice, ktorými bol a je Mělník preslávený, vďačí v mnohom za svoj vznik práve sv. Ľudmila a jej zbožnosti. Mnohé vinice boli zakladané na produkciu omšového vína, ktorého domáca produkcia bola pre rozširujúcu sa kresťanskú liturgiu kľúčová. Ludmilino meno nesie historická vinica pod zámkom, populárne je aj rovnomenné víno zo zámockého vinárstva v charakteristickej fľaši kalamárového tvaru. (Raccoon.city)
Reklama