Před maturitou

Vynikající námět je převeden v neuvěřitelně strojovou záležitost. Od herectví až k režii. Dosti zmatené střihy v naivně podaném vyprávění, provázený robotickými dialogy, které zachraňují jen Jindřich Plachta s Františkem Smolíkem, kteří si později role hodného a zlého pana učitele možná několikrát vyměnili. (14.04.2012)

Film Před maturitou je ušlechtile smýšlejícím, morálně znepokojeným a umělecky pokoušejícím výtvorem. Můžeme vůkol doufat, že Vladislav Vančura byl tím hlavním, ale zkušenějším z režisérské dvojice byl Svatopluk Innemann. Vedle dobou již protřelých kameramanů Otto Hellera a Václava Vícha, zaujme jméno autora hudby, byl jím Emil František Burian a texty k písním vedle Buriana složili také Josef Gruss a Vítězslav Nezval. Něco sice může občas někde nemotorně a nešikovně zaskřípat, potěšující aspekty jsou zde přesto ve většině. Nadhled využívá nápaditou přestavbu obrazu v hravost pohybové choreografie, ironie si pohrává se zpěvem. Kamera kouzlí tu bezstarostnost uvolnění, tu se ve slunečním jasu rozhlíží po krásách světa a života ve stavu poetického zasnění, někde jitří nervozitu konfliktních třenic, též esteticky oslavuje přírodu a vlastenecké uvědomění, tam chvěje dramatem tragédie a tamhle laskavě kyne na pozdrav. Kritika směřuje na zbytečně přehnané lpění na řád poslušnost vyžadující předepsanou disciplínu bez lidského přístupu k člověku, který je školským systémem formován do dalšího života a společenské prospěšnosti. Film Před maturitou rozdává poezii, melancholickou katarzi a laskavou náruč možnosti porozumění. Varovným příkladem je Kleč (pozoruhodný Jindřich Plachta), gymnaziální profesor matematiky a třídní učitel maturitního ročníku. Tuhá kázeň jako výchovný školní základ se tou dobou již jevil jako překonaný. Oprávněně. Ideálním vzorem k předložení je Donát (příjemný František Smolík), profesor českého jazyka s osobně laskavým přístupem ke školním žákům, u kterých se pokouší vzbudit lásku k učení plným zaujetím a důvěrnou zdvořilostí. Důležitou postavou je Jan Šimon (příjemný Antonín Novotný), student maturitního ročníku v nedočkavé touze po svobodném roztáhnutí křídel o objevování světa. Tolik krás čeká, láká a vzdychá. Významnou postavou je Karel Kafka (Miroslav Svoboda), Šimonův spolubydlící a stejnou školní lavici spolu s ním sdílející student gymnázia. Výhružný bubák biče strachu disciplíny je svazujícím psychickým omezením, strach se chce ze zoufalství bránit. Z dalších rolí: ze svého syna zneklidněný Kafkův otec (Gustav Hilmar), mladá třídní učitelka z Minervy na školním výletě v okolí Máchova jezera, profesorka Jansová (Eliška Pleyová), tokajícími oktavány obletovaná sextánka Marta (Věra Gabrielová), její spolužačka Eva (Zora Myslivečková), ke smířlivosti běsu vyzývající ředitel gymnázia (Bohdan Lachman), bezelstný katecheta (Viktor Nejedlý st.), pacient se zlomenou nohou (Josef Steigl), či v nemocniční hantýrce zběhlý tulák Kopřiva (František Kovářík). Film Před maturitou potěší vřelostí, rozverností, poezií, dramatem i ušlechtilou snahou v novém konceptu způsobu školní výuky. Porozumění je bohulibá vlastnost lidskosti. Film je výrazný v obrazové rovině, skotačí a skládá verše. Vzácná to ohleduplnost! (07.03.2020)

Za 1. republiky mnoho filmů, které by dramatickou (nikoli komediální formou) zobrazovaly tehdejší realitu nevzniklo. Příběh studenta, který je školními konflikty dohnán až k sebevraždě, je jedním z nejsilnějších. Škoda jen, že některé herecké výkony nejsou tak na výši, a také finanční limity se občas projevují. (22.11.2007)

Spisovatel Vladislav Vančura byl filmem okouzlen již mnohem dříve než se odhodlal ke své první režii. Lákal ho onen magický svět filmových iluzí a snů, v němž toužil uskutečnit své velkolepé plány. Námět pochází z dílny výrobce Julia Schmitta, který ho nabídl Vančurovi k vlastnímu přepracování a nové realizaci. Hlavní obsahovou náplní celého filmu je oslava nespoutaného mládí, života a přírody, která je zde vylíčena jako jeden ze symbolů svobody a volnosti. Celý film je zcela zřetelně ovlivněn Vančurovým stylem a spolupráce režiséra Svatopluka Innemanna byla především čistě technická. Role studentů pro tento film byly vybírány přes konkurs a z něho vzešly pozdější filmové hvězdy Antonín Novotný a Miroslav Svoboda. V drobných komparsních úlohách spolužáků se objevila plejáda později slavných jmen (Hofman, Klos, Čáp, Šmída, Sádek, Filipovský, Vladimír Novotný), kteří už na počátku třicátých let toužili dostat se blíže filmovému řemeslu. Stejně jako obě hlavní studentské role, jsou povahově zcela rozdílné i postavy profesorů. Zatímco František Smolík představuje mladého a chápajícího češtináře, Jindřich Plachta hraje zlého, přísného a despotického matematika. Tato postava znamenala pro Plachtu ojedinělou příležitost ztvárnit ryze negativní charakter, ke kterému se později vracel skutečně výjimečně. Happyendový závěr filmu je sice diskutabilní, přesto na něm chtěl Vančura demonstrovat myšlenku práva na nový a lepší život. Celkově je snímek i cenným dokumentárním zdrojem, neboť je tu v celé šířce zachycen životní rytmus první poloviny třicátých let, symbolizovaný zejména legendárním šlágrem Chlupatý kaktus mladého avantgardisty E. F. Buriana. Romantiku a kouzlo celého filmu pak podtrhují působivé exteriéry Máchova jezera a okolí i přítomnost moderního komplexu Barrandovských teras, které se staly jedním ze splněných snů bratrů Miloše a Václava Havlových. (05.10.2008)

Jedno z nejlepších a určitě také jedno z nejvýznamnějších filmových dramat první poloviny třicátých let ! Bez debat-všechno do té doby v podstatě novátorské-kamera-vynikající-snímek šel s obrazu do obrazu, zachyceno je zde až neobvykle mnoho krásných exteriérů, střih, herecké výkony to všechno navzájem dobře klapalo. Myslím si že už i ta magická spolupráce filmového nadšence a spisovatele V.Vančury s rutinovaným praktikem S. Innemannem značně přispěla určitě alespoň k diváckému úspěchu kterého ostatní Vančurovy filmové pokusy už nedosáhly. Do hlavní role středoškolského a pedantského profesora který nevybíravým způsobem šikanuje své studenti, kdy zejména přecitlivělý student Karel Kafka (skvělý M. Svoboda) se pokusí o sebevraždu která naštěstí skončí neúspěšně byl tehdy vybrán blízký přítel a dobrý kamarád V.Vančury J. Plachta a byla to pro něj z toho obrovského kvanta rolí zároveň jedna z těch mála záporných. Mimořádně dobrý ale byl i student Jan Šimon (Antonín Novotný), kterému film i role později pomohla ke kariéře především různých milovníků. Plachta-alias prof. Kleč v tomto filmu proslul také nádhernou hláškou ( no nevím jestli by se dalo říct že to byla zrovna hláška spíš bych řekl že ho popadl takový amok zuřivosti ). No prostě když zařval před burácejícími studenty kteří mu v tu chvíli nevěnovali vůbec pozornost to své neopakovatelné a na druhou stranu určitě také trochu kouzelné "TICHO". Tak jsem si říkal to snad nemůže být ani Plachta a zíral jsem jako puk ! Ale byl skvělý, a mi všichni co ho známe z pozdějších rolí všech těch různých bodrých lidí, dědků, dobráků se srdcem atd., jsme byli určitě tímto výkonem a touto jeho rolí mírně zaskočeni ale také určitě mile překvapeni. Za zmínku stojí ještě připomenout že mezi mladými představiteli studentů, jsem zaregistroval několik mladých a později velice úspěšných herců, ale také několik budoucích filmařů např. : Františka Čápa, Miloše Makovce, Elmara Klose nebo Eduarda Hofmana, s herců pak určitě již zmíněný Novotný nebo František Filipovský. Určitě film, který doporučuji ke shlédnutí už jen díky své zdařilé koncepci. Za 5 jednoznačně. (05.06.2006)