Soumrak dne

Ticho, ktoré hrmí. Krása nostalgie, ktorá je o to smutnejšia, že sa už za ňou skrýva len prázdnota. Dehumanizujúca ľudskosť. Vkrádajúci sa súmrak ako mono no aware. Áno, objavuje sa tu typická Ishigurova téma neokolonializmu a vykorisťovania a áno, môžeme byť k pánu Stevensovi tvrdí. Tento film však v sebe ukrýva omnoho viac. Je tu prítomné to typicky japonské uvedomenie si pominuteľnosti, v priamom prenose tu vidno dejinný zlom, ktorý hrozí aj stratou zmyslu, cností a poriadkov. A nielen to. Vieme a vidíme, že to inak ani nemohlo byť. Že sa končí jedna éra a jej zúfalé habkanie po slamke vedie až k upísaniu sa diablovi. Môže niekomu za tým byť ľúto? Môže. Vidno tu podriadenie sa telosu, ktorý do života vnáša zmysel a cieľ, jasnosť a s tým aj istú krásu, ale mu aj berie spontaneitu. Vytvára inštitucionálnu štruktúru s pevnými, zrozumiteľnými a zmysel dávajúcimi vzťahmi, ale s tým aj hierarchiu. Aj preto sa tu individuálny cit môže prejaviť len ako zúfalé chvenie, až akési vibrovanie, ktoré prechádza mimo obraz, akoby spod plátna až do tela naladeného diváka. Bolo nevypovedané a práve preto rozpohybovalo vzduch a získava telesnosť - rovnako, ako šialenie rozvášneného davu, v ktorom prepukli nevypovedané, potláčané animozity. Akoby sa tým naplnil celý naratívny princíp. Akoby na vypovedaných vetách vôbec nezáležalo, kľúčové je to, čo hovorí ticho. Je to vlastne aj výpoveď o konci kultúry náznaku a ticha, ktorá vyplýva z istoty, a začiatok éry všadeprítomného neistého rozprávania a objasňovania utáraných pseudointelektuálov. Tragédia pána Stevensa spočíva práve v tomto. To, v prospech čoho obetoval život, to, čo mu dodávalo zmysel a čo stále reziduálne pláva v jeho žilách sa pominulo a individuálna láska ako obraz nastávajúcich čias je preňho nedosiahnuteľná rovnako, ako napojenie sa na novú éru. Nie, pán Stevens nie je upätý, tvrdý, neľudský a ani hlúpy. On len nepatrí do nových čias. Práve naopak, odsúdiť ho je hlúpe a neľudské, pretože to prezrádza nechuť pristúpiť na iný svetopohľad - neochotu súcitiť, pochopiť a empatizovať. (02.09.2021)

Great unspoken romance. Jedny z největších podělů, jak ve filmech, tak v životě, jsou ty, kdy se dvě osoby milují a nemohou či nedokáží být spolu. Protože si ani nikdy neřekli, co pro sebe navzájem znamenají. Anthony Hopkins a Emma Thompson rozehrávají svůj excelentní part a veškeré city sobě navzájem projevují pouze pohledy, pouhou přítomností či obyčejnými rozhovory, za nimiž se skrývá nevyřčená pravda a skryté emoce. Snímek velmi rychle uběhl a jeho závěr jakoby říkal, že ty, se kterými nemůžeme být, avšak stále na ně myslíme, znamenají pro nás nejvíc a okamžiky s nimi pro nás byly ty nejkrásnější časy, budeme vždy milovat, ač naše city k nim zůstanou navždy nevysloveny. (12.04.2012)

Keď som sa zadívala na trpké tváre hlavných postáv, pochopila som, že Emma Thompson a Anthony Hopkins skrz krehké gestá, zahanbenú mimiku a jemné pohyby, predvádzajú skutočné herecké umenie, ktoré sa na plátne len tak nevidí a ktorému ľahko podľahnúť. Ivory vsadil na poetickú atmosféru staroanglického panstva, komornú hudbu a dokonalé herecké výkony hlavných postáv. Bola som tak uchvátená týmito parametrami, že mi skoro vôbec nevadil pomerne plytký príbeh, pretože spomínané aspekty tento nedostatok stopercentne kompenzujú. Súmrak dňa sa pomaly rozlieva v mojich myšlienkach a jednotlivé scény (záverečný bolestný dotyk rúk či Thompsonovej plač) sa do mňa hlboko zaryli. Ivory exceluje, no najmä vďaka hercom ostáva táto snímka nezabudnuteľná. (04.08.2010)

Scénář: Ruth Prawer Jhabvala .. Komorní komornická odysea. Dokonalý Anthony Hopkins v roli škrobeného a profesně tak upjatého komorníka na venkovském anglickém sídle, který ač má velký přehled v dění kolem sebe, jakoby až nechtěně přehlížel to nejdůležitější.. 90%. (08.06.2006)

Ve zkratce a bez nadsázky se dá Soumrak dne označit za mimořádně působivý precizně natočený snímek, jeden z těch zásadních titulů, které rámují vývoj určitého žánru a stávají se součástí jeho zlatého fondu. Psychologická studie muže, který loajalitu a striktní plnění služebních povinností povýšil na absolutní cíl a obětoval mu svůj osobní život včetně šance založit vlastní rodinu, je zasazený do období 30.-40. let minulého století, kde se na honosném sídle britské aristokracie neodehrával pouze tradiční společenský život vyšších vrstev, ale i politická setkání na nejvyšší úrovni, která se stala přípravou a předehrou 2. světové války. Majitel panství totiž patřil ke strůjcům politiky appeasementu. Divák tak může zprostředkovaně sledovat, jak se při setkání těch, kteří se považovali za společenskou elitu, rodilo selhání vedoucí až k milionům mrtvých a několika zpustošených kontinentů. V každém případě si divák může odnést zážitek ze špičkového herectví Anthonyho Hopkinse a Emmy Thompson. Celkový dojem: 95 %. (20.08.2014)