Válečníci

Trefně cynický název velmi dobře vystihuje evropskou politiku neutrálního nezasahování. Film ji zase vystihuje velmi věcně, dokumentární přínos je také to hlavní, co Válečníci dokáží nabídnout. To ovšem dokáží i články Matyáše Zrna. Jako film, kde fungují nějaké postavy nebo dramatické linky, je to jedna velká (předvídatelná) katastrofa se zoufalým pokusem o závěrečnou katarzi. Koukal jsem vůbec na to samé, co ostatní? (viděl jsem 175min. verzi) (25.01.2008)

Tři hodiny času mě sice strašily, ale jakmile film začal, byl jsem si jistý, že to bude dobře investovaný čas. A z Válečníků se stal jeden z nejdrsnějších filmových zážitků (spolu s Nankingem, Wolyní a Harrisonovými květy), které jsem kdy viděl. Šílenost války a na férovku ukázaný fyzický a psychický teror, jakého jsou lidé schopni. Brutalita, které je máloco rovno. 100% (07.08.2017)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Modré přilby, UNPROFOR k zblití... Stejně jako u Hotelu Rwanda, jsem i tady hluboce přemýšlel, nad významem účasti takzvaných "mírových sil" Běhe celých téměř třech hodin, nezkrácené verze, nepadl ze strany Anglánů, jedinný výstřel. Vím, že za to ti kluci nemohli, samotní měli celoživotní traumata, ale politika a bordel zvaný "nevměšování" dokážou člověka fakt zvednout ze židle. Je to jen důkaz toho, že účast na podobných "mírových" akcích, je totální blbost. Pokud si lidský druh, dokáže vzájemně dělat takové věci, mimochodem jako jedinný v živočišné říši, tak budeme dál sedět u takovýchhle filmů a nervama skřípat zubama. Kdyby šlo dát deset hvězd, tak dám jedenáct! Doporučuji plnou verzi 2 hod. 50 min. (03.05.2015)

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)