Válečníci

Už když jsem viděl Hotel Rwanda, říkal jsem si, jakej smysl vlastně Unprofor má. Musí to stát hromadu peněz a efekt je v konečným důsledku stejnej, jako kdyby tam tihle vojáci nebyli. U Warriors je to stejný případ, jen se konflikt neodehrává někde v daleké bezejmenné části světa, ale kousek od nás. Jako ateista nikdy nepochopím, že se lidi mezi sebou dokážou zabíjet kvůli rozdílné víře. U filmu mně z toho bylo dost na blití hlavně v momentech, kdy film připomene, že byly brutálně vražděny i děti. (10.12.2012)

Film BBC je jedna velká manipulace. Vraždí a masakrují jenom Srbové a Chorvati, muslimové jsou ubohé oběti a mírumilovní beránci s malými dětmi. Jako kdyby film obhajoval slavné "humanitární" bombardování srbské televize, nemocnic, železnic a dalších civilních objektů. Za to jsem chtěla dát filmu nemilosrdný odpad. Také románek amerického kapitána s manželkou bosenského muslima byl velmi podivný. Přišla za ním za bílého dne skoro do sprchy, muslimka. Nad zbytečností OSN jsem se nijak nepozastavovala, protože si dávno myslím, že všude jen škodí a zamořuje vzduch. Reakce vojáků po návratu domů mi přišly zase přehnané, Bosna nebyl Vietnam. Za tu zbytečnost OSN dám jednu hvězdu, i když film by si za odpornou manipulaci odpad zasloužil. (17.04.2017)

Téměř psychologický film o britských vojácích vyslaných do Bosny jen jako pozorovatelů, kteří nesmí zasahovat do etnických bojů, pouze pomáhat raněným a jen v přímém ohrožení vlastního života zasáhnout. Velmi realistický pohled na události, které byly skutečně děsivé a já nelenila a podívala se kvůli tomu i na některé dokumenty z té doby, abych si to jen potvrdila. Druhá polovina filmu byla opravdu zdrcující nejen z mého pohledu, ale když jsem si představila, jak psychicky náročné to muselo být pro britské vojáky, být v takových situacích opravdu neutrální. A jejich následný návrat domů s jejich vnitřními pocity beznaděje mě doslova emocionálně rozhodil. Všechno podtrženo velmi dobrými výkony mých tří hereckých favoritů, počínaje Damianem Lewisem (ve filmu zasnoubený s Emmou), Mathewem McFadyenem a Ioanem Gruffudem. (14.12.2012)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Dosť dobre nechápem vysoké hodnotenie Kosminského filmu, ktorý bol podľa mňa mimoriadny iba v tom, že bol mimoriadne dlhý. Začiatok mi pripomenul dlhú úvodnú epizódu z Lovca jeleňov. A potom už nasledovalo iba prekvapenie mladíkov v modrých prilbách nad dianím v miestach styku dvoch náboženstiev. A vynútená impotencia šmolkových bojovníkov, ktorú som už videl v Hoteli Rwanda a v Quo vadis, Aida. Nechápem načo OSN organizuje tieto mierové zbory ? Načo sú vojaci, ktorí nebojujú? Ktorí musia strpieť ponižovanie zo strany kdejakých otrhaných "bojovníkov". A z toho mi vyplýva záverečná otázka, načo nakrúcať o nich filmy? Zaujímavé je, že aj keď nebojovali, ich demilitarizácia a zaradenie do bežného života je rovnako zložitá, ako u bežných vojakov. (18.02.2024)