Válečníci

Samozrejme, že som v tom 1992-om o tomto vojnovom konflikte vedela. Ale včera, keď som si pozrela Warriors mi bolo, a zostalo, tak nejak ťažko na duši. Veľmi silné, pôsobivé a skutočné. Byť v blízkosti smrti je veľmi ťaživý pocit, neviem si predstaviť, aký je to pocit byť blízko smrti, mať možnosť zabrániť jej, ale nemôcť nič urobiť. (16.07.2015)

Díky bohu že je to od Britů, respektive je to vidět že je to od nich, je to fakt síla.. tohle by Američani nikdy natočit nemohli, ať by se snažili sebevíc.. Ať jsem se díval na jakýkoliv americký válečný film, nikdy jsem se nezbavil pocitu že to všechno je jedno velké filmové studio, kde hrají kamarádi herci, po klapce se poplácají po zádech a je zase všechno ok, ale tohle ... to je prostě realita. (30.03.2007)

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel, střílení do civilistů. Nemají ani mandát k převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz? Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“ Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“ byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto, že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž. (09.04.2006)

Jednou jsem psal námět na docela slušnou válečnou podívanou, chtěl sem to postavit na citech a emocích a myslel sem, že se mi to celkem povedlo. Ale pak jsem shlédl Válečníky. Všechny prostiválečné nálady mého já tenhle film jenom podtrhl. Surovost a nevyumělkovanost záběrů, naprosto dokonalý scénář který dává naprosto zapomenout na nějaký náznak až kýčovyté emotivnosti. Díky Bohu že se tohle nedostalo do rukou amíků, neb sice by možná přihodili kupu úžasných efektíků, ale to hlavní by pohřbili. Lidskost, opravdovost a reálnost celého děje. Nenašel jsem jedinou chybu, jediný moment díky němuž bych musel zvažovat svoje hodnocení a pokud by bylo možný dát víc než 5 hvězdiček, tohle by byl jeden z mála filmů kde bych neváhal. Zkrátka pokud nemáte zálusk pouze na mega výpravnou podívanou a jde vám spíš o psychologický podtext válečných filmů, pak můžu jedině doporučit. Válka je svinstvo a tahle myšlenka je v každé větě a v každém dilaogu. Absolutní top dámy a pánové! (01.05.2004)

Film BBC je jedna velká manipulace. Vraždí a masakrují jenom Srbové a Chorvati, muslimové jsou ubohé oběti a mírumilovní beránci s malými dětmi. Jako kdyby film obhajoval slavné "humanitární" bombardování srbské televize, nemocnic, železnic a dalších civilních objektů. Za to jsem chtěla dát filmu nemilosrdný odpad. Také románek amerického kapitána s manželkou bosenského muslima byl velmi podivný. Přišla za ním za bílého dne skoro do sprchy, muslimka. Nad zbytečností OSN jsem se nijak nepozastavovala, protože si dávno myslím, že všude jen škodí a zamořuje vzduch. Reakce vojáků po návratu domů mi přišly zase přehnané, Bosna nebyl Vietnam. Za tu zbytečnost OSN dám jednu hvězdu, i když film by si za odpornou manipulaci odpad zasloužil. (17.04.2017)