Válečníci

Naturalistický válečný snímek co si na nic nehraje. Surovost bosenského konfliktu ukazuje v bez příkras, čistky, nenávist, smrt a zoufalství. Hlavně zoufalství jednotek UN, které musí tomu všemu přihlížet a mají svázané ruce, velká i soukromá dramata, a také stopy, které si vojáci v sobě odnesli zpět domů a jejich následky. Tento kousek si jistě zaslouží pět hvězdiček. (26.10.2008)

Britské jednotky OSN přijedou do Bosny a jediné, co mohou dělat, je sledovat, jak se před jejich očima vraždí, rabuje a vypaluje. Přitom nesmí evakuovat jediného civilistu, leda v pytli, což je bohužel jejich denní chleba. Snímek především vykresluje, jaké otřesné hrůzy, bezmoc a beznaděj museli tito vojáci zažít. Navíc si později přiváží tuto válku domů, což je neméně devastující. (30.03.2007)

Veľká chyba OSN, že vkročili do Juhoslávie, tamojšie etniká a národy si svoje problémy vždy riešili sami. Na druhú stranu, bez Tita to už nebolo tak jednoduché. Film pekne rozpitváva psychológiu vojakov ako v rôznych bojových situáciách tak aj v čase mieru v bezpečí domova. Nie je ľahké sa s prežitými hrôzami vyrovnať, hlavne keď im na niečí príkaz nemohli zabrániť, o to bola celá situácia ešte náročnejšia. Scénka s dieťaťom bez hlavy v matkinom náručí bola silná káva, to som ešte dlho predýchaval. Obsahovú stránku filmu nekomentujem, na to si musí každý urobiť názor sám. Záverom len, že ide o extra výživnú porciu vojnovej drámy veľmi dobre a realisticky natočenej. 85/100 (29.07.2015)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)