Válečníci

Na tomhle televizním snímku si cením toho, jak silně působí i přes určitou nízkorozpočtovost. Není zde moc efektních krvavých a válečných scén. Film působí spíše skrze psychiky hlavním postav. Při shlédnutí jsem si uvědomil jaké peklo se dělo z humny a na sklonku 20. století. Něco takového jako by vůbec nepatřilo do Evropy devadesátých let 20. století. A přesto se to stalo. Genocidy, masové vraždy…Hodnota lidského života devalvovala. Těžko se tomu dá věřit. (12.02.2007)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Nedá se z OSN vystoupit? Nějak totiž po shlédnutí filmů z Balkánu a Rwandy nechápu, k čemu vlastně je. Asi jsem idiot, ale pořád mi nedochází, kde se v lidech bere schopnost zabíjet svý bližní tímhle působem a z takovýchto důvodů. Možná bych se měla přestat snažit pochopit nepochopitelné... Geniální film bez příkras, falešného hrdinství a morálních stanovisek. Zase jednou nějakou vyšší instanci prosím o zavedení povinného promítání. (25.11.2010)

Tak drsný film ale spíš drsná fakta než film. Vyprávěné velmi suše a stroze. Celkové pocity z filmu proto jsou hluboké ale ne díky tomu jak to bylo natočené jakož to spíš uvědomění si toho, že to byla skutečnost. Celou dobu sem si to tak trosku srovnával s Hotelem Rwanda, který byl o podobné situaci, přesto natočený mnohem lépe. Byl to spíš dokument než film. (13.02.2008)

Téměř psychologický film o britských vojácích vyslaných do Bosny jen jako pozorovatelů, kteří nesmí zasahovat do etnických bojů, pouze pomáhat raněným a jen v přímém ohrožení vlastního života zasáhnout. Velmi realistický pohled na události, které byly skutečně děsivé a já nelenila a podívala se kvůli tomu i na některé dokumenty z té doby, abych si to jen potvrdila. Druhá polovina filmu byla opravdu zdrcující nejen z mého pohledu, ale když jsem si představila, jak psychicky náročné to muselo být pro britské vojáky, být v takových situacích opravdu neutrální. A jejich následný návrat domů s jejich vnitřními pocity beznaděje mě doslova emocionálně rozhodil. Všechno podtrženo velmi dobrými výkony mých tří hereckých favoritů, počínaje Damianem Lewisem (ve filmu zasnoubený s Emmou), Mathewem McFadyenem a Ioanem Gruffudem. (14.12.2012)