Válečníci

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Britské jednotky OSN přijedou do Bosny a jediné, co mohou dělat, je sledovat, jak se před jejich očima vraždí, rabuje a vypaluje. Přitom nesmí evakuovat jediného civilistu, leda v pytli, což je bohužel jejich denní chleba. Snímek především vykresluje, jaké otřesné hrůzy, bezmoc a beznaděj museli tito vojáci zažít. Navíc si později přiváží tuto válku domů, což je neméně devastující. (30.03.2007)

Trefně cynický název velmi dobře vystihuje evropskou politiku neutrálního nezasahování. Film ji zase vystihuje velmi věcně, dokumentární přínos je také to hlavní, co Válečníci dokáží nabídnout. To ovšem dokáží i články Matyáše Zrna. Jako film, kde fungují nějaké postavy nebo dramatické linky, je to jedna velká (předvídatelná) katastrofa se zoufalým pokusem o závěrečnou katarzi. Koukal jsem vůbec na to samé, co ostatní? (viděl jsem 175min. verzi) (25.01.2008)

Takové filmy mě vždycky mučí. A tenhle navíc ještě tím, že se to všechno stalo. Ne zas tak dávno. A ne zas tak daleko. Když vidím nějaký film o takovýchto hrůzách někde z Ameriky, Afriky, přijde mi to daleko. Všechno je tam jiné - jak se lidé oblékají, chovají, mluví, architektura a já nevím, co všechno ještě. Když se ale podívám na takovou Bosnu, zdá se mi, jako by to bylo tady, kousek, sousední ulice, o pár baráků dál. Ne, že by na mě filmy situované do Ameriky, Afriky a jinam nijak nepůsobily, jen mi připadne, že filmy, ve kterých poznávám místa, tu zmiňovanou architekturu, mluvu a oblékání lidí, mě daleko víc děsí. A tenhle film mě opravdu, opravdu děsí. Vždycky si říkám, jak je možné, že se TOHLE děje v civilizovaném světě. Nikdy mě to nejspíš nepřestane udivovat a nikdy si nepřestanu klást otázku, jestli je to všechno nutné. Warriors je další z filmů, který bych pouštěla ve školách. Starším studentům. Myslím, že zobrazuje to, co válka je. A to naprosto surově. Ne jen střílení červených do modrých a naopak, ale genocidu, náboženskou nesnášenlivost, lhostejnost vůči ostatním, bezmoc, násilí vůči nevinným civilistům, a to i dětem a starým lidem, bezcitnost, na druhé straně i ochotu pomáhat, sebeobětování, onu pověstnou lásku k bližnímu, nezištnost. Ukazuje různé charaktery různých vojáků, je opravdu rozdíl mezi těmi, kdo jsou v terénu a vidí na vlastní oči hrůzy, kterých už se nikdy nezbaví, a mezi těmi, co sedí v bezpečí a rozdávají rozkazy, aniž by viděli, co jimi způsobí. Nejsympatičtější mi byla postava Alana Jamese, zdál se mi z nich nejmíň voják, nejvíc citlivý. A jak bylo řečeno - hrdina. Tenhle film má co říct. (27.07.2009)

Nedá se z OSN vystoupit? Nějak totiž po shlédnutí filmů z Balkánu a Rwandy nechápu, k čemu vlastně je. Asi jsem idiot, ale pořád mi nedochází, kde se v lidech bere schopnost zabíjet svý bližní tímhle působem a z takovýchto důvodů. Možná bych se měla přestat snažit pochopit nepochopitelné... Geniální film bez příkras, falešného hrdinství a morálních stanovisek. Zase jednou nějakou vyšší instanci prosím o zavedení povinného promítání. (25.11.2010)