Láska shora

Film o prirodzenosti vo filme, ktorá z hercov robí skutočných ľudí. Ináč tak trochu Jim Jarmusch alebo Wim Wenders wannabe experiment s jemne filozofickým scenárom. Ale čo na tom, ten, komu sa trafí do vkusu a zmyslu pre humor, by mal byť spokojný. A originalita už aj tak prestáva existovať, tak netreba byť na ňu zbytočne náročný a vysadený. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s romantikou). (01.10.2015)

Je úžasně osvěžující a sympatické opustit zavedené šablonky (a že jich je, během snímku se znovu a znovu vynořují v očekávání diváka, co by jak ne/mělo být), ale stopáž filmu je na můj vkus příliš velkorysá vzhledem k tomu, co snímek sděluje-předestírá. Anebo mi prostě nedochází všechny ty jemné nuance a odkazy, protože mi připadá, že buď a) mě režisér má za debila a vše opakuje do aleluja nebo b) režisér ze svého roky sbíraného milovaného materiálu nedokáže vyhodit vyloženou hlušinu. Nejsem šílený filmový fanoušek a tak mě boření škatulek a forem nešokuje, neuráží, nezajímá jako téma samo o sobě a jiných námětů k přemýšlení/procítění ve filmu moc není. To není výtka k hudbě (perfektní) či hercům/postavám (uvěřitelní, protože skoro nehrají); co se týče barev a exteriérů, film je pastvou pro oči. Ale čekala jsem prostě víc. Každopádně stojí za shlédnutí. (14.10.2011)

Film sem zvládl teda celý. Ale takovou bandu ujetých tragédů aby svět pohledal. Týpek, co neumí chodit, další se bojí výletů a mařka ujetá na měsíc. Zvláštní jak si nějací lidi k sobě najdou cestu. Až mi za nich místy bylo trapně nebo líto. Každopádně by měli zapracovat na základní komunikaci. Jako třeba používat celé věty. Čímž to nevyčítám filmu, protože právě na to ten snímek poukazuje.Na lidi. Jen nevidím důvod proč by to mělo mít skoro 100minut, když vlastně žádné to vyvrcholení to nemá. Určitě by se to dalo sestříhat na polovinu protože jako experimentální film to své chvilky rozhodně má. A dokonce i vtipné a pravdivé. Jen ta délka je doslovný zabiják divácké trpělivosti. (17.07.2013)

O tomhle se těžko píše, ten film se musí hlavně vidět a slyšet (chvílemi teda nevidět ani neslyšet...). Petr Marek kašle na jakákoliv estetická pravidla, kameru i střih si udělá sám, nastřihne do snímku spoustu šílených záběrů z ruky, tak, jak to cítí on sám, hlavní postavy nechá komentovat samy sebe, když scéna nezní, zkusíme ji znovu... Přidá pár veselých písniček a sympatický příběh...a ono mu to sakra skvěle funguje!!! (13.09.2011)

Ne že by mě tento snímek často nesral, třeba ta kamera, ještě teď se mi klepou bulvy a sklivec potřebuje naředit. Nebo třeba: „Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A9_t%C4%9Blo - pozn. fds) na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální.“(uživatel/ka Sarpele – díky, příště sám a sama - pozn. fds ). Ale každý máme své důvody. (A tímto posílám Mirku Spáčilovou (a její přisluhovače) tam, kam už dávno patří, do důchodu.) (11.04.2008)