Mocná Afrodíté

Konejšivý film, který můžu doporučit snad každému, kdo se právě potýká s horší až špatnou náladou - opravdu ji dokáže zahnat (testováno na lidech). Komedie těží nejen z Allenových oblíbených vztahových propletenců a křivolakých cest lásky/osudu, ale pořádnou dávku humoru do ní přimíchává antický chór (úžasný nápad) a kouzelná Mira Sorvino. (14.01.2017)

Mocná Afrodíté je rutinním filmovým výtvorem tklivého amerického klauna. Klaun se na promenádní molo dostavil se svou zlehčenou variantou Pygmaliona a karikaturní ozvěnou na Oidipa. Využívá tu oblíbenou slzu melancholie manželské krize, ale výsadní místo dostalo tentokrát cirkusové hulvátství a pištění školaček, vystrašených zmateně probíhající myšičkou. A stejně jako je řecká tragédie. podávaná v římském ritu a shakespearovském výlevu, spíše vynuceným nouzovým ústavem klaunovy improvizace, tak komedie, upřednostňující spíše pikantnost a dětinskost s kapkou ironie, je dílem velmi vtíravého autorova předsevzetí o splnění filmového plánu. Klaun se ve vlastních vývodech klaunské zlomyslnosti víceméně opakuje, byť tentokrát zesměšňuje i ty své závěry. Klaun pro svou zkušenost dokáže pobavit a ironicky zazvonit, přesto je film více záplatou než jeho nadšením a hravostí. Spojovatelem květu světa zemského s náladami vnitřních krajin je Lenny Weinrib (příjemný Woody Allen), sportovní žurnalista, poslušný manžel a idealistický napravovatel škaredých osudů nešťastných lidiček. Děti a jejich původ jsou sice záminkou, ale tím skutečným zájmem je absurdita lásky a zlomyslnost klaunova úderu škodolibosti. A tak klaun s láskou vychovává, kolébá a holduje pop-kultuře. Hlavní ženskou postavou je Leslie alias Linda Ash (ztepilá Mira Sorvino), přitažlivá mladá žena, zneužívaná svatou trojicí života: spotřební dobou, konfesí materialismu a mužským chtíčem. Klaun si pohrává s variací lásky i jejími fyzickými plody. Důležitou postavou je Amanda Sloan Weinrib (pozoruhodná Helena Bonham Carter), Lennyho manželka a galerijní kurátorka se ctižádostivou představou své kariéry a rodiny. Moderní doba naštěstí nabízí netušené možnosti naplnění a uspokojení. I bez nutnosti těhotenství. K výraznějším postavám filmu patří také Kevin (příjemný Michael Rapaport), prostoduchý vesnický mladík v předčasném konci boxerské kariéry. Ach, láska, předsudky a veřejná ostrakizace. Z dalších rolí: v těch nových možnostech doby pop-kultury důsledný vedoucí antického divadelního sboru (F. Murray Abraham), Oidipova matka a thébská královna Iokasté (Olympia Dukakis), nebohý Oidipův otec a thébský král Laius (David Ogden Stiers), proslavený slepý thébský věštec Teirésiás (Jack Warden), proslulá trojská věštkyně s nedůvěrou veřejnosti Kassandra (Danielle Ferland), Amandin inspirující i pokoušející nadřízený galerista Jerry Bender (Peter Weller), omezeně násilnický pasák klínů Ricky (Dan Moran), Lennyho kamarád z fotbalu Bud (Steven Randazzo), sám nešťastník Oidipus (Jeffrey Kurland), Lennyho kamarád a trenér boxu (Tony Sirico), či malý Max (Jimmy McQuaid, jako maličký Nolan Tuffy, a jako kojenec Tucker Robin). Mocná Afrodíté je rutinní výrobou ve světe filmu protřelého klauna. Tklivý newyorský klaun odhodil intelektuální předpojatost a oddal se vnadám populární kultury. (05.11.2020)

Bez obalu mohu rict, ze Allena skutecne nemam rad, v mych ocich strasne nesympaticky a slizsky clovek:-). Nelibi se mi ani stylizace, jakou filmy nataci. Mocna Afrodite je ale skutecne moc vtipny film, ktery toho dost vystihuje, nejen o manzelstvi. Lvi podil ma na tom bezesporu uzasna Mira Sorvino... Prijemne prekvapeni, ktere jsem necekal. (03.10.2012)

Woody Allen na sebe navlékl antické roucho a kupodivu mu to docela sekne. První půlhodinka se sice vleče, ale vzápětí film nabere o něco větší spád a ke slovu se dostane i humor. Že by se jednalo o vyloženě vtipnou komedii, to bohužel tvrdit nemohu, neurotická roztěkanost je tentokrát upozaděna a více prostoru zde dostávají scény milé a lehce úsměvné. Vlastně celý film se nese až v nezvykle optimistickém duchu, kterému jsem v závěru podlehl dokonce i já sám. Marně si vzpomínám, kdy naposledy nám Allen nabídl tak jednoznačný pohled na řešení svých trablů. Jeden z těch divácky vděčnějších Woodyho snímků. 7/10 (16.11.2009)

Moje poslední hodnocení filmu Woody Allena začínalo: Toto je moje čtvrté setkání s jeho tvorbou a tentokrát si dám pozor, abych bylo i poslední. A předcházelo mu: Moje třetí srážka s Woody Allenem a asi i poslední... . Jak vidno, jsem sice názorově konzistentní, ale současně si ne a ne dát pokoj. Takže je tady pátý pokus. Pořád je mi jako herec nesympatický a stále mě rozčilují dialogy, kde se všichni překřikují, mluví jeden přes druhého. Taky si stojím za tím, že je to herec mizerný a jeho režie mi nesedí. Po Mocné Afrodíté ale uznám, že scénárista je to moc dobrý a má velmi dobrý vkus na ženy; ve skutečnosti to byla především Helena Bonham Carter, kvůli které jsem se k další wooďárně odhodlal. Po dnešku mě ještě víc mrzí, že jsou mi on i jeho tvorba tak protivní. Mám za to, že oplývám silným smyslem pro humor, většina komedií na mě funguje a vždy jsem si myslel, že s humorem je to stejné jako s hudbou. Na druhu, žánru nesejde...je jen dobrý a špatný humor. Díky Allenovi a Buñuelovi ale vím že existují jeho nuance, které ve mě vyvolávají averzi. Nevadí mi, že se v hodnocení rozcházím s většinou recenzentů, nepochybuji o svém úsudku, ale samozřejmě se mi hlavou honí...co mi uniká? Možná, že kdybych viděl Mocnou Afrodíté jako první, tak bych byl méně kritický k těm dalším...třeba je potřeba se naučit mít Allena rád. Tento film by mohl být vcelku solidní první lekcí. Oproti těm předešlým jsem se totiž dobře bavil, líbil se mi obsah ...příběh je velmi slušný, tentokrát ten jemný až intelektuální humor vidím. Vlastně poprvé se nedivím, že Allen patří do stejné "smečky" jako já...občas tam to střelcovství zasvítilo. Líbil by se mi britský remake. (17.06.2024)