Pán prstenů: Dvě věže

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou. (20.11.2003)

Dvě věže sice nemají tak kvalitní a ucelený příběh jako první díl, ale zase se mohou pochlubit velkolepější akcí a výpravou jejímž vrcholem je závěrečná bitva v Helmově žlebu, u které jsem 40 minut koukal s otevřenou pusou na ty úžasné vizuální orgie. Postava digitálně vytvořené Gluma je naprostý vrchol současných vizuálních efektů. Proti hereckým výkonům nemohu říct ani slovo (v tomhle díle mě nejvíce zaujmul Viggo Mortensen jako Aragorn). I když tohle je podle mnohých nejslabší díl z celé triologie, tak mě Peter Jackson nezklamal ani náhodou i když se je pravda, že kvalitě prvního a třetího dílu se nevyrovná....... (20.05.2008)

Zapomente na trihodinovou kinoverzi. Je to jenom delsi upoutavka, jako byla kinoverze Spolecenstva. Extended cut obsahuje 43 dokonalych minut navic, ve kterych se dokresli postavy a pribeh, to vse v novych souvislostech. Nekomu mohlo vadit chovani Faramira, ovsem to je v extended verzi jasne a pochopitelne vysvetleno. Jsem rad, ze si je Peter Jackson vedom toho, ze kinoverze jsou neuplnou ale dostacujici podivanou pro bezneho divaka. Ovsem to, co predvadi v extended, je labuznicka hostina pro fajnsmekry. I tolik zavrhovany Gimli v roli bavice je najednou velmi prijemnym a vkusnym odlehcenim. Verte nebo neverte, ale ty tri a trictvrte hodiny utika jako voda a filmovy Pan Prstenu se v pravde stava eposem v te nejcistsi podstate toho slova. (12.11.2003)

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

Rozdělením Společenstva na skupinky se děj zrychlil a filmu to dost prospělo. Navíc se objeví krásně monumentální bitvy - především ta závěrečná u Helmova žlebu, která již vešla do dějin. Při jejím vyvrcholení mi na pár sekund přestalo tepat srdce - opět úžasná kombinace obrazu a fenomenální hudby mistra Howarda. Snad mě jen trochu nudily ty věčně pochodující stromy, ale jen maličko a navíc mi to pak pěkně vynahradily. (17.07.2003)