Postav dom, zasaď strom

Nóóó konečne Jakubiskov film ktorý nie je taký pretpojatí a nesnaží sa umeleckosť ako jeho iné filmy. Aj keď samozrejme dokonalý rozhodne nie dal sa dopozerať a kompozícia bola zrozumiteľná a hlavne záživná. Asi najakčnejší a zároveň najintenzívnejší zážitok aký som u Jakubiskovho filmu mal. Posledná scéna alebo preteky nákladných áut boli natočené zručne a bolo tam badať určitú okázalosť. To je zásluhou dvoch skvelých kameramanov, ktorých kamera nás vtiahla do hlavnej dedinky aj do života v nej a krásne nám znázornila postavy, pritom je tam badať Jakubiskov cit pre detail a obraz, ktorý bol v tomto smere originálny a nevšedný a bola na to radosť pozerať. tak isto scenár zachytával podmanivé dialógy a životné múdra, ktoré ale na môj vkus vôbec nemali možnosť vyznieť tak ako ich autor zamýšľal, takže väčšina odletí do prázdna a niektoré ani nepostrehnete ale sú tam verte mi. dejovosť je až príliš rýchla a snaží sa tam diať veľa vecí na raz , čo pôsobí dizfunkčne na celok ako taký. No a nakoniec musím spomenúť postavy, ktoré sú síce dobre napísane, aj dobre zahrané a keď na to príde aj dobre nahovorené, lenže vo filme pôsobia neskutočne plytko a skrátka im ich konanie neveríte. A vzhľadom na to o akú banálnu zápletku sa jedná, dokázal Jakubisko s toho spraviť naozaj zaujímavý film, lenže väčšina pekných myšlienok a konanie postáv vystrelilo do prázdna a pekný obraz a nasvietenie ešte nerobí dobrý film, takže poctivý priemer s tým že pomaly začínam chápať o čo tomu Jakubiskovi v tých filmoch ide. (11.01.2009)

Jakubisko nám představuje svého hrdinu, který se svou firemní Tatrou dokáže za socialismu postavit dům. Jezdí po okolí a nakládá všecko co vidí, něco využije, něco prodá, celou dobu sice krade, ale sám to tak nevnímá. Smyčka se ale stahuje. Jde tu ale kromě toho ještě o světonázor. Matúš je totiž rozevlátý požitkář, který neřeší vůbec nic a užívá života. Lidé ho mají rádi, on má rád je. Nakonec ani to ale nestačí....75% (24.05.2016)

Vedle Sedím na konári a je mi dobre nejlepší Jakubiskův film (dle mého názoru, z těch co jsem viděl, a podobné ty kecy, aby mi nikdo nemohl odporovat). Obyčejný frajírek Pavel Nový v životní roli exceluje v nádherném obyčejném příběhu obyčejných lidí zasazeném jak je Jakubiskovým zvykem do nějaké zastrčené obyčejné horské dědiny......Přiznám se, mám Jakubiska rád a jeho styl mi sedí, ač je poměrně svérázný a ne vždy zrovna koukatelný. Neviděl jsem Post Coitum, ale už jen námět mě odrazuje, protože to prostě není ta příroda, kterou tak umí! (31.10.2007)

Tentokrát umiernený Jakubisko sa pozerá na spoločenské neduhy doby, ako je kradnutie stavebného materiálu a kto si tú dobu pamätá vie, že Juraj nekecá do vetra. Ja to mám teda až z druhej ruky ale nie je ťažké si domyslieť, akým spôsobom sa u nás stavalo. Matúš však nerobí z núdze cnosť, v priebehu deja sa postupne kryštalizuje jeho pochybný charakter a film je teda zaujímavý aj tým, že jeho hlavná postava je nesympatická a z celého ansámblu vychádza najhoršie. Najviac utkvú v mysli slzy Heleny, ktorá ako miestna deva č.1 si môže vyberať, ale ako to už v takýchto prípadoch chodí, vyberie si zle. Nie príliš dejový film akcentujú niektoré silnejšie sekvencie, ako napríklad konfrontácia Matúša s Heleniným otcom a ktoré tak patria v Jakubiskovej tvorbe k scénam najvyzretejším. (26.10.2014)

Jakoby scénář nabádal diváka socialistického Československa k "přemísťování" majetku "všech" do soukromých rukou. Tak alespoň zpočátku působí jednání stavitele Pavla Nového v roli Matúša, do té chvíle divákem oblíbeného hrdiny. To by bylo ale příliš jednoduché pochopení a hodnocení tohoto filmu. Byla to snad Jakubiskova skrytá kritika toho našeho někdejšího živoření ve vyspělé socialistické společnosti? Možná, ... někde na pozadí jsem ji vycítil. Ale to by nemohl být rok 1979, kdy Juraj Jakubisko film točil, aby snímek z té doby mohl jasně a viditelně naznačovat, že v takovéto společnosti se nemůže mít člověk alespoň trochu líp bez těch drobných krádeží. Rok vzniku a tehdejší politické klima v naší zemi tedy nemohly dovolit, aby takoví "asociálové", jak se jim tenkrát říkalo, mohli beztrestně krást. Dokonce ani ve filmu. Nešlo veřejně připustit, že v naší soc. společnosti není něco v pořádku. Krást se tedy asi může až dnes (a nejenom ve filmu), více jak 30 let po vzniku tohoto filmu, kdy se ze zpravodajství dovídáme o korupcích a podvodech řádově v milionech a spravedlnost "jakoby měla opravdu zavázané obě oči". Inu, ... myslím, že podvádět a krást se nemá, ať je doba a politické klima jakékoliv a na každého jednou dojde. Došlo i na Matúša, i když ne tak, jak se v socialistické společnosti sluší a patří. Matúš se potrestal sám. A ti soudruzi v zelených uniformách utřeli nos. Ten dům opravdu změnil Matúšův život. Jednu hvězdičku přidávám speciálně Pavlovi Novému za skvělý herecký výkon plný optimismu a chuti do života. (31.01.2010)