Tisícročná včela

Nie je to dokonalé, občas z toho trošičku trčí soc agitka a režisérova teatrálnosť, predovšetkým absolútne smiešne sexuálne scény. Ale kašlať na to všetko, ten fantasmagorický koniec na koľajnici kde sa všetci "stretnú" vo mne vždy vyvolá také silné zimomriavky ako asi žiaden iný slovenský film. Krásna práca s kamerou, farbami, úžasné kompozície a TEN SOUNDTRACK (na konci navyše pripomínajúci Morriconeho Bastardov). Absolútne zaslúžená cena na festivale v Benátkach (koľko našich filmov vôbec súťažilo na takých prestížnych festivaloch? 5?), najlepší Jakubisko a jeden z najlepších a najdesivejších hororov, (úmrtia synov) čo som videl. (17.05.2022)

Magická rodinná sága s výraznou obrazovou stylizací různých časových rovin, plná symbolismu, smrti a poetické hravosti, vypráví příběh zednické rodiny Pichandovců, odehrávající se na pozadí historických událostí z konce devatenáctého století, přes tábory lidu, konflikty mezi Maďary a Slováky, přes bídu a odcházení lidí do Ameriky za výdělkem, až k dramatickým událostem první světové války, za doprovodu čarovné a uhrančivé hudby Petra Hapky. Mistrovské originální dílo ve filmografii Juraje Jakubiska. (07.05.2018)

Sága rodiny Pichandovcov Tisícročná včela režiséra Juraja Jakubiska z roku 1983 patrí k najznámejším filmom slovenskej kinematografie. Nemožno ale povedať, že patrí k tým najlepším. Príbehovo ide o pohľad na tridsaťročné obdobie slabnúceho Rakúsko-Uhorska a život Pichandovcov vo víre času. Snímka, vychádzajúca z literárnej predlohy spisovateľa Petra Jaroša, je ohliadnutím sa späť na jednu dobu a život jednotlivcov v nej. Neľahký osud a najrôznejšie skúšky obyčajných ľudí sú tým, na čo sa dej Jakubiskovho filmu najviac zameriava. Takmer trojhodinové dielo, bohužiaľ, nedokáže na diváka dostatočne zapôsobiť, ak sa, pravda, nezaujíma o obdobie, v ktorom sa odohráva. Navyše, z príbehovo hľadiska nebaví film ani uhlom zameraným na Pichandovcov. Rodinné ságy, či už v kinematografii alebo literatúre, dokážu byť vďačným materiálom pre diváka či čitateľa, ale predovšetkým musia vychádzať z dobrého námetu, od ktorého sa následne odvíja všetko ostatné. A to sa v tomto prípade nedeje. Tisícročná včela dokáže zaujať výpravou, čiastočne prácou s kamerou aj hereckými výkonmi, najmä ak je reč o Jozefovi Kronerovi a Štefanovi Kvietikovi. Nebaví však z hľadiska príbehu, najdôležitejšej to časti (takmer) každého filmového diela, pričom jej nepomáha ani zdĺhavá minutáž. (20.07.2024)

Připomíná mi to 100 roků samoty magického realismu od Marqueze po slovensku. Vypadá to, že ve slovenských dolinách se jen pije a souloží a slovenské potomstvo zaplavuje jiné krajiny. Metafora zedníků jakožto včelích dělnic budujících plástve pro ostatní množící se a umírající rody. Rod přežjije vše, země plodí stále. Vše shnije a znovu povstává. Láska, sex a smrt a na pár litrů vína nebo kořalky se vždycky najde. (19.11.2015)

Jakubiskův styl magickýho realismu mně nesedl. Mnohý dramatický scény byly na můj vkus přehnaně teatrální, a naopak ty, který měly být vtipný, byly v lepším případě košatý a nevtipný. Ani symbolika mně k srdci nepřirostla. Ta tisícročná včela vypadala spíš jak pavouk a mnohý repetitivní motivy (třeba tu holčičku, co pořád chodí s ohněm sem a tam) jsem nepochopil a ani jsem po tom nijak zvlášť netoužil, protože jsem se většinu filmu nudil a ztratil chuť dopodrobna rozpitvávat tvůrčí záměry. První polovina je navíc strašně přeplácaná erotickýma scénama, až jsem z toho měl chvílema pocit, že se dívám na soft porno, a vůbec tomu nepomohly nesedící postsynchrony. Přes všechny ty nedostatky se mně to ale líbilo dějově a dostal jsem díky tomu celkem živej obrázek toho, jak vypadal na začátku století život v Horních Uhrách. Sledovat příběh tří generací na malé vesnici je přecijenom trochu živější než hodina dějepisu. Kdybych ale měl znovu sáhnout po tříhodinové historické rodinné sáze se špetkou magickýho realismu, jednoznačně si vyberu Jedny a druhé od Lelouche. (10.04.2022)