Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Princezna Fantaghiro je moje nejoblíbenější pohádka dětství, na kterou jsem se těšila každé Vánoce. Jde sice o tisíckrát ohraný příběh o odvážné hrdince, která se "nesmíří se svým údělem a vezme osud do vlastních rukou", ale pro mne má úžasnou atmosféru. Je to nádherná fantasy pohádka, kde vítězí dobro nad zlem na celé čáře a vůbec mi to nevadí. Hudba celou atmosféru dokonale dotváří. Alessandra Martines a Kim Rossi Stuart tvoří snad ten nejhezčí pohádkový pár, co znám. Tuhle pohádku prostě miluju :) (21.10.2010)

Tuto pohádku jsem v dětství milovala :-), takže se teď na ni se svými dětmi dívám se značnou nostalgií. Musím ale říct, že mě ale i jako dospělou oslovil její příběh, a proto dávám vysoké hodnocení. Pohádka o skutečné ženské emancipaci - ano, můžeme vzít meč a bojovat za správnou věc, ale nesmíme přitom přestat být ženou se vším všudy, se schopností lásky a vcítění... V tom je pro mě poselství této pohádky. Samozřejmě další plus jsou česká krajina a hrady, čeští herci, dobří herci v hlavních rolích, pěkná hudba a svým způsobem i pomalé tempo (ale ne vleklé), které umožňuje si vše pořádně "užít". Zajímavé komentáře: tron, NinadeL, Jacinda, salahadin (02.07.2012)

Ukáž sa, daj mi znamenie, len nemlč!! Zmáram sa, búcham do hlavy, olizujem kostolné múry. Zjav sa anjel, zjazvi mi predlaktia posvätnými symbolmi, aby som ju mohol privolať. Zmyslov zbavený vytráca sa moja duša z minulosti, čisto nezmyselne, pre fikciu zakázanej lásky. Prečo nič nehovoríš? Ó nebesá a podsvetia, vyvrhnite armády zlosynov a vyvolených, nech zvedú urputný boj medzi realitou dneskajška a utrpením zajtrajška. Nespočíva moje telo a myseľ v pokoji a bázni. Predstavy, chmúrne smiešne, ničotné, hovoriace veci, zvieratá, bytosti. Všade navôkol. Rozdávam hnev, vŕšim zlosť, plačem nad samotou, preklínam šťastie. Mal som ju vtedy zabiť, keď bola dieťa. Prečo sa mi zjavil Boh v ohnivom kríku a zvolal mocným hlasom: Nevzťahuj meč na dieťa...! Sledujem z diaľky, nenápadne, vždy blízko a predsa tak ďaleko. Zažeň vojny, zažeň žiaľ a oheň lásky v nej postupne rozpáľ. Ukladám sa...Nadčasová rozprávka! (27.12.2012)

Aj po mnohých rokoch zostáva pre mňa prvá Fantaghiro jednoznačne najlepším a najprepracovanejším filmom celej série ako i jedným z najdôležitejších filmov môjho detstva. Je rozprávkou, v ktorej je všetko, čo k správnej predstaviteľke tohto žánru patrí : krásna a odvážna princezná, ešte krajší a odvážnejší princ, nadprirodzené bytosti, romantika, ale aj humor a štipka strachu. Všetko je doplnené pekným prostredím a nádhernou hudbou Amedea Minghiho. Priznávam, že s odstupom rokov sa k nej staviam o niečo kritickejšie než v detstve (hlavne k občas rozvláčnemu scenáru), ale nostalgické spomienky strávené v prítomnosti Fantaghiro sú silnejšie. (02.03.2012)

Včera jsem po letech viděla princeznu Fantaghiró a přiznám bez mučení, protože mučením bylo trochu sledování filmu samotné, že moje dětské okouzlení se mi vzkřísit nepodařilo. Hodnocení nechávám, protože, ač necítím potřebu mávat mečem a střílet z luku, mám pochopení pro člověka, který rád čte, chce o sobě rozhodovat sám a povídá si s husou, stromy a kameny. Fantaghiró si povídá dokonce i s Romualdem, i když její dialog s kamenem byl podstatně nosnější, než postřehy, co si stihla vyměnit se svým nastávajícím. Pro mou dětskou duši to mělo správně mystickou atmosféru, krásné (taky naše) exteriéry, včetně exteriéru všech princezen, mé cynické dospělé já se řehtalo jak opilý kůň nad šablonovitostí postav, některými dialogy a zejména nad pekelným dabingem. (22.08.2014)