Mimo zákon

Milé. Roberto Benigni mě zde poprvé přesvědčil, že je skutečně dobrý herec, jeho angličtina je natolik geniální, že sem se místy svíjel smíchy. Nicméně nejjistěji působí John Lurie, u Toma Waitse jsem místy nevěděl, jestli jsou ty introvertní gesta záměr :) Jinak se jedná o poměrně typický Jarmuschovský snímek, samozřejmě s přítomností té hypnotizující atmosféry, kterou na Jarmuschovým filmech miluju!!! (08.03.2005)

Jarmuschův snímek MIMO ZÁKON vypráví příběh tří „společenských vyděděnců“ - Zacka (Tom Waits), Jacka (John Lurie) a Roberta (Roberto Benigni). Jejich jednání „mimo zákon“ je jednoho dne dovede na stejné místo (celu). Odtud připravují další akci ležící svým dosahem „mimo zákon“. Snímek MIMO ZÁKON opět (jak je u Jarmusche typické) patří do „škatulky“ - minimalistický opus. Jim Jarmusch šel dokonce tak daleko, že z filmu vypustil i jedinou „akčněji“ laděnou scénu. Snímek tedy není vhodný pro nikoho, kdo ve filmech hledá akci, vzrušení, bitky, mordy a hektolitry krve. Snímek však vřele doporučuji každému koho zajímá problematika „společenské vykořeněnosti“ a hledání si svého místa na světě a dále pak každému komu se líbí kvalitní "americká nezávislá filmová tvorba“, bravurně zvládnutá práce s kamerou, výborné herecké výkony, inteligentní humor a v neposlední řadě písně Toma Waitse. (07.09.2003)

Nezávislý snímek o třech postavách na pokraji americké společnosti. O co úspornější je děj, o to výraznější jsou herecké projevy. Na mne osobne nejvíc působí charismatický Tom Waits a jeho skvělá hudba. Asi hlavně díky němu (jak to ten chlap dělá, že je pořád tak strašně krásnej?) film vklouzl do mého srdce jak po másle, na rozdíl od filmu Podivnější než ráj. (01.07.2009)

Útek z väzenia na jarmuschovský spôsob tak, ako sme ho doposiaľ azda ešte vôbec nevideli, pripomínajúci mi klasické spracovanie v podobe Jazdy na tigrovi. • Krásna fotogenická čiernobiela vizuálna stránka a autentický vulgárny slovník, tomu čoraz viac pridávali i na realistickosti, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o naprosto vydarenom obsadení, o čo som sa mohol následne kvalitne oprieť v samotnej nadväznosti na močiarové prostredie, kam v podstate situoval príslušný príbeh práve tento nezávislý autor, ako východiskové riešenie nadchádzajúcej situácie; a mimochodom, na ktorého tituloch začínam byť i čoraz viacej závislým, keďže sa mi znovu úplne presne trafil do noty, pričom nebyť možno zopár nelogickostí v rámci naratívnej štruktúry, rozhodne by som išiel s výsledným hodnotením až kamsi na maximum, nakoľko dané dielo malo na to zväčša svoje predpoklady. (04.07.2024)

Opravdu kouzelný příspěvek k útěkářským filmům. Už ta klasická jarmuschovsky málomluvná atmosféra se mi líbila, ale jakmile ji začal narušovat neopakovatelným způsobem italsko-anglicky blábolící Roberto Benigni, bylo jasné, kdo bude hlavní hvězdou večera. Černobílé louisianské mokřiny, v nich ztracení tři uprchlíci, tma... A někde vpředu snad světlo. "Ze všeho nejvíc se bojím vody a psů. Voda je přede mnou, psi za mnou." Skvělé. (02.06.2013)