Tajuplný vlak

Film je složený ze tří příběhů, které se odehrávají v podstatě ve stejném čase na stejném místě. Další Jarmuschovina, mně naprosto vyhovující. Asi se zajedu podívat do Memphisu, jestli náhodou nepotkám Elvisova ducha. A kromě toho mě zajímá, jestli je to fakt taková díra. Jo a ten konejšivý hlas nočního rozhlasového dýdžeje patřil Tomu Waitsovi, pokud to nevíte. (19.01.2011)

Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (22.07.2009)

No nevím jak to říct... ale byla to místy (a to dost často) velká nuda, kdy se opravdu nic nedělo a film se neuvěřitelně natahoval. Všechny části (hlavně ta první) měly známky příjemně jemného humoru a stylizace (dokonce tu hrál Buscemi a Braschi), ale bohužel to ta tmavá a prázdná místa vynahradit prostě nemůže. Za normálních okolností bych přivřel obě oči a dal tomuto dosti vleklému snímku 3 hvězdičky. Ale jelikož tu všichni hodnotí až nepochopitelně kladně, zredukuju své hodnocení na 2 hvězdičky (53%). (11.08.2009)

Na ranného Jarmusche přeci jen slabší, ale i tak lehce úsměvné a stylistické. Hotýlek s Elvisem Presleym v pozadí dokáže zaujmout, ale když už bych měl volit hotelový povídkáč, jendoznačně bych sáhl po Čtyřech pokojích. PS: Názvu Mystery Train nerozumím, jeho vztah k ději je zřejmě stejně minimalistický jako celý film sám o sobě. Za mě hraničních 70%. (17.08.2015)

Váhal jsem mezi 3 a 4 a nakonec přeci jen dávám 4. Jarmusch vás první hodinu dokonale deptá tím, že nechápete vůbec nic. Dvojice Japonců chodí po Memphisu a pak se ubytuje v hotelu. Toť vše. Občas se člověk něčemu zasměje, ale jinak - jak by řekli v Cimermanovi - nuda nuda, šeď šeď. Příběh se začne propojovat i v těch největších detailech až v druhé polovině filmu, a člověk je spokojen, že ho konečně Jarmusch něco nechá pochopit. Zápletka vlastně ve filmu ani moc neexistuje - prostě sledujete osudy skupinek několika lidí, kteří se v jednu noc sejdou v jednom hotelu. Nezávisle na sobě. Kvalitnější příběh mi tady hodně chyběl, ale skvělým propojením tří příběhů si mne Jarmusch přeci jen získal. (24.05.2005)