Až přijde kocour

Výborný film, výborní herci....sesbíralo se to nejlepší v té době, dalo se to dohromady a vznikl z toho tento skvělý film. Jedinou výtku mám asi k plynulosti děje. Občas se to prostě moc dlouho vleklo a některé scény stačily být na půl minuty a ne na 3. Jinak prostě balada....užívala jsem si ho a Jan Werich jako světaznalý strýček pomáhající dětem, který je nad věcí, byl naprosto dokonalý. Samozřejmě i ostatní herci předvedli skvělé výkony jako Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Vlastimil Brodský a další....Byla zde krásně skryta kritika tehdejšího režimu. Ale víte, co mi ještě chybělo? Další barvy. Třeba taková zelená...ta by mohla být pro lidi veselé a dobrotivé. Proč by musely být barvami vyjádřeny jen špatné vlastnosti a láska? (02.04.2010)

Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? (01.01.2011)

Trochu vyčpělá filmová revue. Vojtěch Jasný je někdy svou poetikou a alegorií trochu nejasný. Zajímavé je jen obsazení a zejména Werich - je to opravdu persóna, která okamžitě na jevišti nebo plátně na sebe strhne (zaslouženou) plnou pozornost. V každém případě to je "must see" film, protože jsem už o něm tolikrát slyšel nebo četl, popřípadě se na tento film odvolává nespočet odkazů. (09.12.2008)

Vojtěch Jasný je asi jediný český režisér, který mě opravdu a se vší parádou dostal. Možná to bude tím jeho citem pro červenou... a nebo kompozicí jednotlivých scén, kdoví. Nebádám, proč na mně kdysi zapůsobil jako zjevení, jsem mu jen vděčná za to, že mě nikdy nechtěl laskavě hladit banálními frázemi, přesvědčovat o české holubiččí nátuře, těšit hřejivým humorem a rozesmávat plytkými vtipy...myslím, že to, co hledáme třeba v Gondryho Nauce o snech nebo v Burtonově Velké rybě je stejné, jako to, co nám Jasný ukázal už v 60.letech.9/10 (01.09.2008)

No ty vole! Co to bylo?!? K TV obrazovce jsem přišla s cirka půlhodinovým zpožděním (bylo třeba dokončit důležitou, neodkladnou práci - sestřelit z virtuální oblohy draka:-))) a nestačila jsem valit augle: začínalo zdlouhavé cirkusové představení, co se postupně zvrhlo v psychedelické běsnění, podkreslené vtíravou "hudbou" ála kočka s ocasem přivřeným ve dveřích. Nakonec jsem tohle únavně umělecké podobenství o člověku nerozdýchala a po půlhoďce utrpení to vzdala - zklamaná, otrávená, znuzená, veškerá pronesená moudra mě přestala zajímat, akorát mě rozbolel květák. Chápu, co se básník snažil říci, leč forma pro mě nebyla stravitelná - navzdory početnému sboru skvělých herců. Nemyslím, že někdy dospěju natolik, abych se pokusila tuto artovou filozofickou křeč znovu vidět - po včerejším martýriu stěží ještě někdy seberu odvahu. Dvě hvězdičky jsou výsledkem pečlivého hledání kladů. (29.09.2010)