Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vladimír ValentaKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Jakeš, Václav Babka, Věra Bublíková, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jana Brejchová, Jiří Vala, František Vnouček, Otto Šimánek, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
O chlapci, který hledal konec světa
Je jaro a malý Joska s kamarády hledá konec světa. Zvídavě pozoruje zázraky přírody a čeká, až tatínek přiveze maminku s čerstvě narozenou sestřičkou. I když si sestřičku představoval ve svém snu jinak, přivítá maminku kyticí petrklíčů.
Lidé na zemi a hvězdy na nebi
V horkém létě se mladičká Lenka seznámí s třicetiletým Janem. Jan má za sebou již zklamání, ale Lenka věří, že jí život dá všechno, co si přeje.
Anděla
Stárnoucí Anděla pracuje v hospodářství sama. Jen o žních jí každý rok pomáhá Michal, který ji má rád a chce se s ní oženit. Anděla ho vytrvale odmítá. Po žních musí nemocná Anděla do nemocnice. Na podzim se zesláblá vrátí domů, ale svůj postoj k Michalovi a zemědělskému družstvu nezmění. Bude se dál dřít sama.
Maminka
Šedesátiletá učitelka Hynková žije sama v rodinné vilce. Dospělí synové mají své vlastní životy a matku navštěvují jen občas. Maminka onemocní a zemře. Po pohřbu procházejí synové zimní zahradou a vzpomínají na mládí.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (74)
Jasný byl podivný režisér. Trochu takový český Resnais - v počátcích fascinující, svobodný, dotýkající se toho co považuju v umění za nejpodstatnější témata, posléze zjevně ukolébaný sám sebou, uzavírající se do svého světa, překračující mez dobrého řemesla a naprosto ztrácející pojem o tom, že už neříká nic důležitého. Touha je ještě před vrcholem jeho tvorby (za který ve smyslu uměleckém, ne společenském, považuju Kocoura a nikoliv Rodáky), je zde ještě znát náběh a růst, je tu ale znát ještě i přechodovost a zátěž z minulosti - část toho je prostě kino jak vyšité ze 40. let (Krška v druhé povídce, Vávra ve čtvrté) - on Jasný nebyl ani novovlnař, ani neměl tak vyhraněný styl jako třeba Vláčil anebo Kachyňa - fluktuoval mezi žánry a asi nejsilnější je ve fantaskních momentech svých filmů (kterých pohříchu nemohl realizovat tolik, kolik by chtěl - viz Kominíček). Co mi v Touze zní podobně jako Jasného tvůrčí osud je Havelkova hudba - překrásné hlavní téma a pak v momentech "dramatu" bohužel dost facha: ve druhé povídce zas facha večerníčkovo/semaforská, bez šmrncu zhudebnění Nezvala v Heptameronu anebo aspoň pozdějšího swingu v Pane, vy jste vdova... Šostakovičovsko-budovatelské nic. ()
V českém filmu existuje řádka poetických filmů a většinu pokládám za onanistické hovadiny. Touha na mě ale působila upřímně a bez nějaké nastavované umělosti. Povídky bych hodnotila - 5,5,3,4. První a druhá povídka jsou vážně nádherné s naprosto dechberoucí kamerou. Anděla je podle mě nedotažená a úplně nevím, o co Jasnému šlo. Maminka je pak dojemná a vyloženě ze života. Suma sumárum 4*. ()
Nádherný dětský svět plný fantazie, krásná romance s mladou Janičkou, ojedinělá příležitost pro Věru Tichánkovou ukázat svůj skvělý dramatický potenciál, v postavě morálně i fyzicky zdatné Anděli, a nakonec opět takový návrat do dětských let. Celkově výborně podchycená atmosféra doby minulé i nastávající, kterou režisér později doladil do dokonalosti ve svém vrcholném snímku. ()
Kamerou Jaroslava Kučery prosvícená kolektivizační doba s vrcholnými obrazy venkova v době zásadních změn. Jasný pro mě osobně i přes respekt k době, v níž tvořil, naznačuje, že jeho osobnostní vyzrávání, které se projevuje právě v myšlenkově-výrazové nedotaženosti jeho filmů, probíhalo trochu pomaleji. Velký výkon především Věry Tichánkové plus Havelkova hudba, která je svým lyrickým a až osudově dramatickým vkladem pro výsledek určující. 3-4* ()
Jednotlivé povídky vynikají spíše v celku znázorňujícím lidský osud než sami o sobě. První zaujme volností dětské fantazie, druhá sepjetím citu s přírodou i pronikajícími, ale ještě nevnímanými temnými podtóny, třetí drsným údělem člověka snažícího se zachovat svou tvář navzdory osudu a poslední nabízí dojemný obraz konce života v příznačném prostředí a zároveň uzavírá kruh a vytváří novou naději. Samotné povídky mají pro mě vzestupnou tendenci, i proto, že už mohou být vnímány ve srovnání s předešlými. Poslední z nich se mě dotkla jednoznačně nejvíce, téma smrti z ní sálalo z každého záběru a nakonci už jsem musel pomalu vytahovat kapesník. Je třeba překousnout trochu teatrální výkony a mít s dílem hlavně zpočátku trpělivost, pak se divákovi dostane bohaté citové odměny. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- V povídce „Lidé na zemi a hvězdy“ na nebi můžeme pozorovat exteriéry písecké krajiny podle řeky Otavy. Ve scéně, kdy Lenka (Jana Brejchová) a Jan (Jiří Vala) zamilovaně tancují, rozeznáváme hospodu U Smetáka a v pozadí vidíme na protějším břehu populární plovárnu U svatého Václava, která svou rekreační funkci plní již od roku 1935. Ve scéně, kdy se oba zamilovaní loučí na nádraží, zase vidíme u drážní budovy nápis Vrcovice, což je vesnice Písku vzdálená zhruba 6 km. (PanZahadnyCZ)
- Povídka „Maminka“ se odehrává ve Štramberku. Výuka probíhá ve skutečné původní staré škole. (Robur888)
- První film scénáristy Vladimíra Valenty po propuštění z vězení. (M.B)
Reklama