Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (587)
Takový typický film roku 1968. Sebereflexe režimu, snaha o reformu, umírněná kritika strany, kritika kolektivizace. Z dnešního pohledu opravdu jen hodně umírněné vyjádření období 1948-1968. V době natáčení a tím co následovalo dílo "trezorově" odvážné. Skvělá dvojice Radslav Brzobohatý a Věra Galatíková. Jen útěk v uniformě PTP a režimu je to celkem jedno a za pár let z něj udělají předsedu JZD? Asi nevěděli tvůrci jak vymyslet návrat po dvou letech. V té době padaly daleko větší pálky za blbosti. Z měho pohledu dost naivní. Hezké zakončení v podobě Vlastimila Brodského. ()
Podle mě nejlepší československý, potažmo český film. Bohoslužba sloužená podle Vojtěcha Jasného. Více slov netřeba ()
Československá klasika mi tentokrát moc nesadla. Film to bol kvalitný, s dobrými dialógmi a ešte silnejšiou myšlienkou, ale mne sa zdal zbytočne naťahovaný. Osobne mi chýbal aj čiernobiely obraz a nejaká drsnejšia hudba na podmaz, ktorá by vybičovala emócie a ťažobu tej doby. ()