...a spravedlnost pro všechny

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)

Soudní dramata mám rád a popravdě před zhlédnutím tohoto filmu bych si moc nedovedl představit mladého Al Pacina v roli právníka, byť ho považuji za skvělého herce. A spravedlnost pro všechny stojí na jeho hereckém umění, ale také výborném příběhu, který sice nepředstavuje naprostý vrchol subžánru, ale rozhodně nenudí a potěší ukázka toho, jak může osud klientů ovlivnit právníkovo chování a psychiku. Zároveň je tu nastaveno zrcadlo počínání soudců a jejich charakteru. Závěrečný proslov, resp. úvodní řeč k procesu, Arthura Kirklanda byl vynikající a tvoří dokonalou tečku za uplynulým snímkem. (06.07.2014)

Čekal jsem vážné drama, se skvělým Al Pacinem. Dostalo se mi něco mezi dramatem a "komedií". Chvíli jsem nechápal proč to tak je, proč tam jsou scény typu "výlet vrtulníkem", ale pak, jakmile dojde na konec a Al Pacinovu scénu u soudu, začnete chápat, proč film je natočen v takovémhle duchu. Dojde vám, že tohle není něco mezi dramatem a komedií, ale absurdní drama - bohužel pravdivé, protože všechny postavy se tady s absurditou (života, systému, práva) musí nějak vyrovnat a žít dál. Přesně jak nám to ukazují úplně poslední vteřiny tohoto snímku. Nic víc k tomuto snímku nelze říct, snad jen, že tohle je jeden z nejlepších výkonů Al Pacina. 80 %. (04.08.2012)

Status obhájce mi vždycky připadal podivný. Pokud hájil právo oběti, bylo vše jasné. Ale proč proboha někdo vysekává před soudem zločince z pout spravedlivého trestu? Zmírňuje ho nebo dokonce zařídí jeho propuštění?! Toto je právo? Ano je a bylo to tak už za starých Římanů. Film se snaží bližší optikou diváka seznámit s tím podivným prostředím zločinců, soudních dvorů, obhájců, žalobců a soudců.Kamera mezi nimi zvídavě poletuje a neukazuje nic jiného než že i tito jedinci v jejichž rukou jsou osudy mnohých jsou také jen lidmi. Každého to zvláštní prostředí nějak stravuje, ale každého jiným způsobem. Někdo jde tvrdě za svojí kariérou a pracuje bez výčitek jako stroj, jiný soucítí s obžalovanými. Vždyť jsou to ja řekl Al - také jen ubohé lidské bytosti. A právě na těchto obhájcích s charaktery a svědomím si psychika vybírá největší daň jak divák posléze uvidí. Film byl celkem zajímavý, ale smrděl sedmdesátkami. To ode mne není žádná nadávka, sedmdesátky mám rád, ale kromě Ala mi nějak extra nesedl a bez něj by to bylo o ničem. Nejsvělejší byla jeho závěrečná řeč, kdy dokonale popsal celý ten systém točící se kolem pravdy a spravedlnosti. Bohužel každý trochu zralejší musí u konce uznat, že takhle to může skončit jedině ve filmu, nikoliv však v reálném životě. Balancuji nad hodnocením jak porota nad nepřesvědčivými důkazy a nakonec dávám jen za tři kompromitující fotografie. * * * (30.03.2016)

Paráda, dokonalost, všecko! Po 12 rozhněvaných mužích jednoznačně nejlepší film ze soudní síně. Příběh není soustřeďován kolem jednoho případu, ale je daleko více zaměřen na samotný systém spravdlenosti a charaktery jeho jednotlivých aktérů. Těm suverénně vévodí nezaměnitelný Al Pacino, já charisma toho chlapa miluju, a dva cvoci v podání soudce Jacka Wardena a obhájce Jeffrey Tambora. Tento film je dalším majstrštykem Normana Jewisona, ve kterém se s pravidelností střídají silné dramatické pasáže a nezapomenutelné zábavné scény, z nichž plynou faktické nedostatky, paradoxy a egoismus (americké) justice. Dámy a pánové, tohle je dvouhodinový Velký dům. Doporučuju všema deseti! (29.07.2014)