...a spravedlnost pro všechny

Neznám moc filmů, které jsou tak dokonale vyváženým mixem mrazivých momentů a neskutečně vtipných situací, aby u toho ještě stíhaly vyprávět neobvykle silný příběh, nenápadně dloubat do shnilosti prostředí, ve kterém se odehrávají, a servírovat excelentně zahraného hlavního hrdinu. ...A spravedlnost pro všechny je v tomhle ohledu mistrovským kouskem bez jediného slabého místa a je škoda, že tenhle film tak zapadl, protože se může směle postavit vedle ostatních Pacinových klenotů. P.S. Scéna s vrtulníkem je legendary! (07.07.2008)

Satirický film, tvrdě napadající americký soudní systém, neberoucí se servítky vůbec před ničím. Hlavní postava, mladý, o všeobecném právu na spravedlnost nepochybující, právník, má být krutě ironickým protějškem těch desítek geniálních, přesvědčivých, neporazitelných mistrů soudních dvorů, kterými se to v právnických filmech jen hemží. Film musí pochopitelně končit velkou řečnickou bitvou, tady spíše sebevraždou, avšak na ní není k obdivování pouze herecká virtuozita Al Pacina, nýbrž i sarkastické zparodování klišovitých a patetických výstupů, jakých se mnozí filmoví hrdinové právnických filmů dopouštějí neustále. Film se točil v Baltimore, a proto tu bylo využito mnoho newyorských divadelních herců, dokonce i guru Lee Strasberg, který učil snad všechny slavné herce své generace od Marlona Branda po Marilyn Monroe. (06.01.2005)

Působivě vybudované drama přímo pro herecký koncert Al Pacina, který s dokonalým glancem přetavil suchopárnou řeč paragrafů ve strhující podívanou. On snad ani ty postavy nehraje, ale prožívá celou svojí fyziognomií. A to umí málokdo. Jen si všimněme těch jeho gest. Moc se mi líbilo, jak v právním boji argumentoval až do krajnosti s nechutným klientem za spravedlnost. Takže co dodat, kdo má rád Al Pacina určitě si tento skvost užije. (13.08.2011)

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)

Se soudní spravedlností je to jako s demokracií. Nic lepšího jsme nevymysleli, ale to neznamená, že je to v pořádku. Není to problém americký, taková je cesta střetávání se žalobce a obhájce jako prostředek k nalezení pravdy. Lepší není. To však neznamená, že není občas shnilá, často plná defektních soudců, kteří opojení mocí rozhodovat, kdo má jít sedět na osm let a kdo má dostat podmínku, uvěřili ve svou neomylnost, vyvolenost... božskost. Nebo necitelných obhájců bez svědomí a kariéristů žalobců. Al Pacino to zde strhujícím způsobem předvádí. Ani on ani režisér však nemohou říct, jak z toho ven. (27.09.2010)