Světlo mého života

Svět zasáhla další virová katastrofa a tentokrát jsou zasaženy ženy. Těch filmů o nemocích, které vyhlazují lidstvo už bylo také mnoho. Já jsem pořád čekal na nějaké bližší vysvětlení toho, co se vlastně stalo. Samotná neexistence žen, byť svět musela jistým způsobem poznamenat, by určitě Zemi neparalyzovala tak, jak je nám to znázorňováno. Zvláštní jsou zmínky o přídělovém systému apod. Byť to znamená citelný úbytek populace, my vlastně nemáme ponětí, v jakém stavu se USA nacházejí. Dívka s tátou putují krajinou a z pochopitelných důvodů se vyhýbají lidem. Film tedy stojí především na vztahu otec-dcera. Ale vzhledem k extrémním podmínkám pro výchovu si ani s tím děj po celou dobu nevystačí. Závěrečné drama už pak téměř dvouhodinovou nudu nezachrání. Při takovéto stopáži prostě nejde spoléhat na jednu pasáž, kdy se z dívky stává žena. Navíc se mi zdá, že vztahy dcery s otcem není vykreslen tak vřele, až na závěrečné objetí. On spíše působí jako někdo, kdo své ženě slíbil, že se o malou postará a tomu slibu hodlá dostát stůj co stůj. Casey Affleck se tentokrát pasoval hned do několika rolí, včetně první produkční práce, herecky se mi ale víc pozdávala Anna Pniowsky. (17.01.2024)

Silně atmosférická, pro Caseyho Afflecka snad už typicky melancholická záležitost, jejímž základem je vztah otce a dcery. Hodně i příběhově napoví úvodní dlouhý rozhovor, který rozhodně není posledním, naopak. Nakonec tyto scény jsou pro postavy a cestu k nim především nejdůležitější, tady se řekne nejvíc a nutno dodat, že to funguje na výbornou. Navíc jak Affleck, tak Anna Pniowsky jsou ve svých rolích výborní, jejich vztah jim není těžké věřit. Z tohoto pohledu mi to hodně připomínalo Leave No Trace. I když nejen z tohoto, jistě hodně udělají i časté statické záběry na stromy a výborná hudba k nim, věčný kurz přežití v přírodě, novém světě atd. Každopádně k dokonalosti výše zmíněného filmu zde ještě něco schází, možná právě více z toho nového světa, více setkání a domovních scén. Jako komorní na postavách založená cesta krajinou ovšem velmi silné. 75% (24.04.2021)

Další verze putování světem, který je již jen vybledávající vzpomínkou. Kupodivu jsem se moc nenudil. "Pohádka" na začátku je zatěžkávající zkouška. Pokud ji vydržíte, vydržíte celý film a máte dobré předpoklady si tuto pomalu táhnoucí cestu za přežitím užít. Já si to užil, a nepamatuji si, že bych byl ke konci tak dojat jak tady. (25.05.2020)

Povedené dystropické drama připomínající trošku postapo. Hlavními postavami je otec a dcera, který se ji snaží chránit za každou cenu. Zároveň ji naučit žít ve světě, kde je ženská zázrakem jelikož dekádu předtím všechny vymřeli následkem záhadného viru. Není to klasický survival, je to spíš o putování, vztahu mezi otcem a dcerou a vyhýbání se nebezpečí. Celé to působí sympaticky, krásně se na to dívá, pěkné prostředí okolo a výborně zahrané od obou představitelů. Potěší i flashbacky, jen škoda, že jich je tak málo. (23.11.2022)

Parádní, realistický, pomalu odkapávající survival s uvěřitelnou psychologií a stavbou dramatických scén. Vlastně mi nedělá žádný problém porovnat to s poněkud přeceňovanou The Road a vyhlásit to za vítěze. The Road možná není laciné indie, ale Light of my life staví zlověstnou paranoiu okolo prostého faktu, že ústřední dvojici, procházející (odnikud nikam) vrstevnatějším a složitějším světem, tvoří otec a dcera(!). .. Je to překvapivě kvalitně napsané. Má to cool kameru. Affleckovi z pod svetru leze kvalitní svalovina. Snad jen ten úplný začátek byl příliš dlouhý.. (05.02.2023)