Příběh služebnice

1. SÉRIE (90 %): Dokonalé to určitě nebylo, ale dostatečně poutavé a silné určitě ano. Souhlasím s názory, že mi chybělo více informací o Gileádu. Neříkám, že jsem hned v prvním díle potřeboval vědět úplně všechno o systému Gileádu, ale časem bych alespoň pár informací rozhodně uvítal. Osobně jsem čekal také více gradující a velkolepější finále, ovšem nepochybuji o tom, že se ho ještě nedočkáme. Seriál má beze sporu obří potenciál a věřím, že pokud se téma chytne za správný konec, mohou vyždímat následující řady ještě více. Každopádně první řada byla super. Napínavá, nepředvídatelná, emotivní. Atmosféra naprosto špičková a herecké výkony obecně bezvadné, mnohdy naprosto geniální. Kupříkladu na Elisabeth Moss jsem si pár dílů musel zvykat, ale taková Yvonne Strahovski nebo Ann Dowd, to jsou fakt naprosto přesně zahrané role. Knihu jsem nečetl, ale absolutně mě vyrazilo dech, že byla napsána v 80. letech. Člověk by řekl, že takový námět může být pár roků starý a ono prd... Nevím tedy jak kniha, ale seriál působí velmi vyspěle, ačkoli by to mohl být klidně teen materiál alá Hunger Games, pokud by obsadily herce o deset, dvacet let mladší. Celkově tedy nadšenost a hrozně moc se těším na pokračování. PS. Dost cool mi přišel ten wtf výběr písní v prvních dílech. // 2. SÉRIE (100 %): No to byla síla! Nakonec se to vážně vzalo za ten správnej konec a máme tu ještě o chlup lepší řadu než tu první. Žasl jsem doslova od prvního do posledního dílu. Můžu však upřímně říct, že znovu bych si to nepustil, protože tísnivý pocit při sledování už se mnohdy nedal vydržet. S postavami jsem permanentně trpěl jak blázen a nejednou se mi rozbušilo srdce a rozdýchával jsem díl. Na druhou stranu takhle intenzivně vyvolat emoce je obdivuhodný. A ještě obdivuhodnější je fakt, že seriál ty emoce nevyvolává kdejakým povrchním šokujícím zvratem, ale dokáže to i s pomalým tempem. Kolikrát jsem si říkal, že se toho v x dílech zas tak moc nestalo, ale přesto by se napjatá atmosféra dala krájet a nechápal jsem, že jsou najednou závěrečné titulky. Filmařsky je to bez přehánění opravdu geniální počin. Od režie, scénáře, kamery až po hudbu (opět mě bavil ten občasný creepy výběr hudby). Výborná byla i práce s tichem. Hrozně mě také bavilo, jak druhá série neustále bourala očekávání a děj byl pro mě naprosto nepředvídatelný. Zapomenout nemůžu ani na výborně napsané postavy a jejich ztvárnění. Díky většímu prostoru tentokrát ještě více zazářila Yvonne Strahovski. Postava Sereny si prošla v této řadě největším vývojem a bylo to fakt skvělé sledovat (v jednom dílu bezcitná mrcha, ve druhém jí vám je skoro líto). Jinak byla opět bravurní samozřejmě i Elisabeth Moss a Ann Dowd… ale vlastně i spoustu dalších, takže je trochu zbytečný vyjmenovávat tu polovinu obsazení. Nicméně můžu říct, že obecně mi v seriálu přijde mega dobrá psychologie postav – každé rozhodnutí u jednotlivé postavy působí opravdu uvěřitelně. Akorát mám rozpačitý dojem ze závěru, který mě nepotěšil (ale vzhledem k tomu, že finálový díl jako takový byl naprosto excelentní, tak mi přijde hloupé to promítat do hodnocení celé série). Upřímně se ale trochu obávám, jaké jsou záměry pro třetí řadu. Zatím fakt nemám ponětí, jaké uspokojující vysvětlení mají tvůrci pro závěr této řady. Ale na druhou stranu věřím tomu, že tvůrci si jsou vědomi, že příběh teď musí posunout někam jinam a nakonec to přeci jen bude mít nějaký hlubší smysl. Zatím jim ještě důvěřuji, tak uvidíme... :) Nicméně jestli u nějakého seriálu netoužím po zbytečném natahováním, tak je to právě Příběh služebnice. Dokážu si představit ještě dvě, tři řady, ale někde jsem četl, že snad mají materiál na deset řad, tak doufám, že nakonec najdou dostatek soudnosti. A nejen kvůli kvalitě seriálu, ale i psychické pohodě fanoušků... :) // 3. SÉRIE (60 %): No, tak to vypadá, že tísnivá atmosféra je dočista pryč. Občas jsem cítil i silnější místa, ale jinak to byl slušnej pád dolů, ty jo. To už se ani nedivím, že mají tvůrci "materiál na deset řad", když začali psát scénář, který nemá hlavu ani patu a o nějakém vývoji děje tentokrát nemůže být ani řeč. Zbytečnost některých dílů je totiž do nebe volající a psychologie postav je příšerná (pokud berete v potaz předchozí dvě řady). June se najednou chová jak hrdinka, která může všechno - takže jsem se po pár dílech naprosto přestal bát, že by se jí něco mohlo stát (což bylo na předchozích řadách výborný - taková ta nejistota - že každý pohled / slovo / může být nebezpečné). Serena mění svoji osobnost snad v každém díle a tvůrci fakt naprosto zabili potenciál takhle zajímavé postavy. A mohl bych pokračovat... Třetí řada prostě není vůbec tak temná a stojí buď na jednom místě nebo naopak hraje na jistotu. Občas jsem se nemohl zbavit i pocitu kýčovitosti - najednou to na mě bylo nějak moc americké, sentimentální, přehnané. Nevím. Kdybych neviděl ty dvě řady před tím, tak si možná řeknu "ok, dobrý", ale takhle jsem zklamanej a nevím, jak se z týhle natahovaný vaty a zpackaném scénáři chtějí vymotat. Dobrý záblesk byl až v posledních dílech, ale že bych zas skákal nadšením se taky říct nedá. Nezbývá jen doufat, že se z tohodle škobrtnutí tvůrci poučí a že čtou i ohlasy fanoušků. (10.07.2017) (méně) (více)