Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Maruška tráví posledních 99 dnů života v cele smrti a Jaromil Jireš nám poetickým způsobem přibližuje nejen nesnesitelné čekání na onen pátek, během něhož se popravuje... ale v četných flashbacích také důvody, proč a za co bude vlastně popravena. Je film tendenční? Proč..? Že byl natočen v prvních letech normalizace a hlavní hrdinkou je komunistka? Komunisté byli součástí druhého československého odboje a autor si prostě konkrétně tuto hlavní postavu vybral z pochopitelných důvodů... o zahraničním odboji Československého národního výboru by asi v 70. letech točil těžko... Ve filmu šlo především o čekání na popravu, o atmosféru blížící se smrti mladé dívky... ne o politiku a o to, který odboj byl "lepší"... ()
Bezpříkladné lhaní. Zatvrzelé mlčení. "Přijedete ještě?" O statečné Marii Kudeříkové jsem neměl potuchy (byť jsem byl soudružským školstvím ještě zlehka políben) a až teď po shlédnutí filmu pročítám její příběh. Chápu rozporuplné hodnocení vzhledem k jejímu komunistickému přesvědčení. Ale při vědomí toho, že "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele" oceňuji, že to vzala na sebe. Ať už to měla s vírou jakkoli. Filmařsky vyčnívá samozřejmě Magda, vysoký standard drží Luboš Fišer. Potěšili i mladí Václav Helšus, Hana Maciuchová a další. Jirešova lyrika je i zde dobře patrná, nicméně nic filmařsky světoborného jsem nezaznamenal (když si jen vybavím jaké filmové obrazy s Magdou natočil Vláčil, Jirešova režijní poetika dost bledne). A tak opravdu dominuje příběh "based on true story", který zvedá film nad průměr. ()
Krásná mladá Magda Vašáryová je v ženským lágru a zbývá ji 99 dnů do konce života, byla odsouzena k trestu smrti za velezradu proti Říši. Mezitím se jí prolínají vzpomínky ze svého života od malička až do doby, kdy začala tisknout a pomáhat roznášet letáky, určené k nabádání proti fašizmu a punktování se s lidmi v odboji, které nikdy nezradila a fašounům nepráskla. Jaromil Jireš umí určitě točit lépe, tohle je takový nevyvážený, bez patřičné síly a atmosféry. Nejlepší a zároveň nejtragičtější je konec filmu, kdy už ta síla snímku trochu povyskočí. Luboš Fišer jako hudební skladatel se taky moc nerozjel a zůstal spíš při zdi s asi třemi dokola se opakujícími motivy. Určitě potěšili mlad´oučké herečky Dáša Bláhová a Hana Maciuchová. Jinak by to chtělo celé trošku přiokořenit. ()
Ojedinělý příklad přechodu do normalizačního filmu, kterým režisér nezradil sebe sama. Jireš s osvědčenými spolupracovníky Čuříkem a Fišerem využil scénáře vzniklého již v době největších výbojů nové vlny a dokázal vytvořit z potrétu legendarizované komunistické odbojářky poeticky laděný a jímavý příběh mladé dívky smiřující se se svým osudem v cele smrti. Retrospektivy spíše působí jako doklady její psychologického boje, jež je zajímavě ztvárněn v kontrapozici odhodlaných citací mimo obraz a velmi pozoruhodným neurotickým výkonem Magdy Vašáryové, jež v častých detailech tváře předvádí mimické mistrovství. Ideologický námět se dočkal výrazně neideologického a podmanivého ztvárnění (v němž jediným přímým odkazem na komunismus hrdinky je její nelibost vůči víru v Boha, která však na druhou stranu svědčí i o její schopnosti vést naplněný život a pouze v něj nedoufat, což je další důležitý argument pro pochopení jejího charakteru). Film navíc zaujme i významovou audiovizuální složkou tolik vzdálenou tvůrčí bezradnosti u obdobných látek. ...A pozdravuji vlaštovky nejsou žádným kompromisem, jde o plnohodnotné dílo s nímž se tvůrce dokázal plně ztotožnit a vytvořit tak velmi přesvědčivý portrét pozoruhodné osobnosti našich dějin, pro níž Jirešův film může být i obhajobou před současnými zavrhovači všeho, co jen trochu zavání slovem komunismus. Stačí jen pochopit situaci v níž se dívka k odboji přidává - první láska, hořkost z obsazení Země a nečinnosti starších, mladické nadšení a zarputilost pro věc, pod níž mizí i hrozba možných dopadů. To vše film zahrnuje a tudíž je zcela scestné, že se k němu například televize staví jako k tendenčnímu počinu, jenž nemá právo vstoupit na obrazovky. Mnoho diváků tak přichází o možnost spatřit vůbec poslední skutečné dílo nové vlny. ()
Jireš svou biografií Marie Kudeříkové nevypověděl ani tak o ní jako o sobě: smíru s osudem lze dojít přimknutím k ideologii. To je ale pravda jen časná, pomíjí zpravidla tváří v tvář smrti. Sama osobnost portrétované režisérovi uniká a zůstává jen obrys, echo přečtených slov. Uznávám právo umělce na imaginární portrét, ale tento film mi spíše připomněl nedobrovolně nasazenou masku, ztuhlou a nepřiléhavou. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (8)
- Když vystupuje Maruška (Magda Vášáryová) z vlaku, prochází okolo cedule s označením trati na Veverskou Bítýšku. Avšak jediná železniční trať, která kdy do Veverské Bítýšky vedla, byla zrušena v roce 1936 a v době 2. světové války již byla dokonce z velké části odstraněna. (offlineman)
- Film bol natáčaný v Kutnej hore, Uherskom Hradišti, Brne a v Jílove u Prahy. (dyfur)
- Mozaika krátkého života protifašistické odbojářky vychází z dopisových fragmentů Marušky Kudeříkové psaných při čekání na smrt. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama