Režie:
Édouard DelucKamera:
Pierre CottereauHudba:
Warren EllisHrají:
Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy, Michèle Clément (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Nekompromisní vizionář Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Paul zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale takové domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (52)
Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené. ()
Krásně poetický snímek o jednom malířském géniovi, jemuž navýsost svědčí rozvláčné vypravěčské tempo. Vizuálně působivé zpracování báječně dotváří podmanivý hudební doprovod. Připadám si jako bych skutečně strávila pár let na Tahiti s kontroverzním Paulem Gauguinem, kterého naprosto odzbrojujícím způsobem ztvárnil Vincent Cassel. Přiznávám, že jsem se dívala hlavně kvůli němu, protože jsem byla zvědavá, jak se s tou rolí popasuje. Snad od první minuty jsem z něj nemohla spustit oči, úplně fascinovaná jeho fyzickou i hereckou proměnou. Kdyby mi před časem někdo řekl, že mě Vincent Cassel v nějakém filmu dokáže dojmout, tak bych se mu vysmála, ale světe div se, ono se mu to vážně povedlo. (80%) ()
Gauguin je takovým typickým festivalovým filmem. Namísto příběhu tu máme poetickou koláž z Gauguinova života na Tahiti. Jeho pobyt na exotickém ostrově není pojat vůbec romanticky, nejsou tu žádné působivé scenérie nebo dlouhé záběry na přírodu a divoké domorodky, jako zdroj inspirace. Celý obraz je spíš posmutnělí, lehce melancholický, jako opuštěné letovisko po letní sezóně. Casselův malíř nemá mnoho sil, je křehký duševně i fyzicky a ať nepůsobí jako egoistický bohém, stejně myslí převážně na sebe (raději barvy a plátno než nakrmit a obléct ženu). Gaugein je tu vyobrazen jako niterný člověk, který chce malovat, ale není schopen ničeho jiného - pracovat, starat se o rodinu. A ač se film příliš nedrží faktů, je v mnoha ohledech přínosný. Pomalu plynoucí (ne)děj do kulis Tahiti zapadl výborně. ()
Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. ()
Takhle nějak by možná chtěla Mette Gauguinová, aby byl její manžel zobrazovám. Nevyznívá to totiž ve výsledku pro jejich rodinu jako až tak hrozná ostuda. Egoistický syfilitik s víc než jen sklony k pedofilii (a malířský génius, samozřejmě, to zase ne že ne) tu působí jako něžný romantik a mučedník, který obětoval šťastný rodinný život, aby dal lidstvu své výtvarné dílo. Po přečtení jeho biografie od D. Sweetmana můj dojem z filmu trochu opadl, protože to zjevně není příliš věrný Gauguinův portrét. Jinak je to ale moc pěkný. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (2)
- Na role domorodých obyvatel byl vypsán casting mezi místními obyvateli a jedná se výhradně o neherce, což na výkonech není ani v nejmenším znát. (ČSFD)
- Natáčení probíhalo od 12. září 2016 do 28. října téhož roku v Paříži a na ostrově Tahiti ve Francouzské Polynésii. (ČSFD)
Reklama