Valerie a týden divů

Vizuálně okouzlující počin s výtečnou kamerou, kombinující hrozivé výjevy dětské fantazie, upřímnou naivitu i dospělý racionální pohled. Děj se zde jeví jako víceméně podružný a film tak sází spíše na bohatou sbírku kostýmů, zajímavé úhly kamery, surrealistické pojetí, úchvatné masky a mladičkou hlavní představitelku. Obsahové neuspokojení tak nahrazuje zmíněná Lolitka a její křehké tělíčko spolu s tíživou sexuální atmosférou zakázaného ovoce. Ať si o samotném filmu myslíte co chcete, lepší normalizační soft-porno naleznete jen stěží... (26.11.2005)

"To nic, to je jen visící muž." Trochu pohádky, trochu hororu, více fantasy, hromada surrealistického symbolismu, kouzla, magie, upíři, nadržení chlípní misionáři, vnadné lepé děvy, dost erotiky, náznakový lesbismus a incest. Výborná kamera, masky, dekorace, atmosféra, hudba, teatrální herecké výstupy a po všech stránkách vynikající Jaroslava Schallerová v hlavní roli Valerie. Ač to není čistý horor, právem si tento film zasloužil své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. A přesně jak píší v této knize: "Valerii a týden divů můžete vykládat jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou pohádku s poučením." A já si jen můžu postěžovat jak je možné, že se o tomto filmu dozvídám až čtyřicet let po jeho natočení? Proč se o tomto skvostu české (československé) kinematografie moc nemluví a neví? kdejakou kokotinu dávají třikrát do roka a nebo vydají na dvd, ale tohle, aby člověk hledal s lupou. Ale je faktem, že snowboarďáky, Hřebejkem, Underworldem a bezduchými blockbustery zmlsaný/rozmazlený divák tohle asi nepobere. (04.05.2010)

Pět hvězdiček je možná trochu moc, ale čtyři by bylo málo, na to je tento film příliš krásný a jedinečný. Trochu mi vadilo přímočaré „protiflanďácké“ klišé, které z toho postupně vycházelo, ale předpokládám, že tak tomu je už v Nezvalově předloze (kterou neznám). Také jednoduché hororové klišé „upíři“ ubíralo celému obrazu trochu na síle. Když hledím za to, vidím silné a krásné surrealistické estetizující podobenství o lidských vášních, soustředěné kolem kulturního fenoménu „panenství“. Zajímalo by mě, jestli takto dokáže tento film ještě dnes, kdy veškeré erotično se stává všední houskou na krámě, někoho oslovit. Nemají-li vášně žádného protivníka („předsudky“), ztrácejí ony i jejich předměty na hodnotě. Tento film je poselstvím z dob, kdy ještě o něco šlo. (pětiměsíční pauza) Druhé zhlédnutí: Ještě daleko lepší dojem. Odvolávám větu „pět hvězdiček je možná moc“. Od začátku zcela ponořen. „Hororové“ ani „protiflanďácké“ klišé nevnímám, všechno tam nezastupitelně patří. Od posledně se prohloubila moje sociální apatie, čímž odbouráno stranictví, tudíž všechno to „proticírkevní“ vnímáno jako freudovské alegorie, arciže na reálném, neopakovatelném historickém podkladě. Copak nevděčíme právě posedlosti, s níž církev po staletí démonizovala sexualitu, za to, že zakázané ovoce lépe chutná? A upíři pod domem? Copak ve sklepeních duše nejsou? Jak by mohlo dobro vítězit, nebýt zla? Dále: Různé odporující si mody mužství přecházejí jeden do druhého v nepostřehnutelných okamžicích, totéž s ženstvím. Všechno jakoby ve „věčných“ formách, archetypy. Ale vše pomíjí. Viděno mnohem víc. Herci, biskup, flagelanti, slepičí mor, včely. Incest na všechny způsoby (naštěstí ne úplně všechny) a tak je to správné. Až v závěru, jinak pěkném, jsou mi protivné některé podstatné prvky, počínaje lákajícím prstem dívky s hroznem a pak všechna ta rajská bezvýznamnost očkovaná poťouchle zvoucí a „vědoucí“ vstřícností dospělých. Jako by zase o nic nešlo. Jakoby to nebyla Valerie, jíž všichni vděčí za svou záchranu. Jediný Orlík si zachovává dobrý vkus. Do toho posměšně zavřený škůdce jako v alegorickém průvodu komunistické mládeže. Poslední slovo: Film, u nějž se tak dokonale snoubí forma s obsahem, že není možné chválit nebo kritizovat jednotlivé řemeslné složky. Snad jen: Klusák je démon. (19.02.2011)

Nevšedný, raz veselý, inokedy tajomný až desivý, vždy ale snovo farebne rozihraný svet dospievania mladučkej Valérie, bývajúcej so svojou upätou matkou. Spoznávanie zmýšľania a konania dospelých, na hrane detstva, vyznieva miestami hororovo. Príliš divadelno prehrávané prednesy dialógov zatieňujú nesporné výtvarné a výrazové kvality filmu. Použitou symbolikou i náladou pripomína Chytilovej Ovoce stromů rajských jíme. (20.10.2004)

Počínaje prvním záběrem, není ve filmovém zpracování Nezvalova „gotického románu“ jediné scény, kterou by nenaplňovalo nebezpečí. Ať již konkrétní obraz sytí očividná hrůza, která stahuje hrdlo a hýbe krví v tepnách, aby spáče probrala ze sna a ulevila mu krotkým denním světlem, nebo jen zdánlivě prostě klouže po jistých stěnách sdílené skutečnosti, příšeří oslňuje vše, co se nabídne na stříbrném plátně ke sdílení. Již v raném mládí, kdy jsem se k tomuto filmu konečně dostal, jsem jím byl uštknut a dodnes se mu nevyhýbám, byť v obavách z ran. Je jako kruté jablko, které slibuje poznání, ale nenabízí ani sdělení, jen ve studených nemocničních postelích tráví nejprchavější vteřiny dětství, za nímž se červenají obzory… (21.10.2017)