Vražedná pole

Jeden z najlepších filmov režiséra R.Jofféa, škoda, že sa mu dnes tak nedarí. Dosť krutý príbeh s realistickým zobrazením a silnými momentami v priebehu celého filmu. Najsilnejší je záver s ľudskými kostrami na poliach, ale obrovskú zásluhu na výslednom dojme má hudba Mika Oldfielda. Obrovská škoda pre nás všetkých, že sa títo dvaja nepohodli a Mike sa zaprisahal, že už nikdy nebude robiť hudbu pre film. Kto pozná jeho hudbu, vie, že by pravdepodobne ako skladateľ patril medzi najžiadanejších, pretože jeho albumy inštrumentálnej hudby nemajú ďaleko od soundtracku. Film 100%. (29.09.2009)

Oskaři tehdy putovali do správných rukou. Vražedná pole představují (nejen) v dobovém kontextu mimořádný snímek se skvělou kamerou, silným příběhem a kvalitním obsazením. Že někteří postrádají kontext, není chybou tvůrců. Tehdy šlo o čerstvé události, kdy genocida polpotovců na vlastním národu hýbala světovým veřejným míněním. S odstupem desítek let se z politického filmu stal film historický. To je ale nevyhnutelný proces. Příběh nijak zašifrovaný není, k pochopení jeho pozadí stačí si přečíst pár základních informací o Kambodži 70. let. Snímek líčí setkání a rozvíjející se přátelství amerického reportéra s jeho místním průvodcem v době vrcholící indočínské války. Po pádu proamerického režimu zahraniční reportéři opouští zemi, domorodý tlumočník se ale dostává do soukolí ultralevičáckého režimu a přežívá jen s vypětím všech sil a pořádnou dávkou štěstí. Drama nemůže zastřít, že je natočeno západními filmaři a určeno západnímu publiku, ryze kambodžský přístup k látce by byl ještě depresivnější, temnější a bezvýchodnější. Určitě ale i atmosféričtější. I tak přináší snímek řadu mimořádných scén válečného chaosu a útrap vězňů převýchovných táborů a poddaných režimu. Joffé točí dokumentárním stylem a jeho obrazu krajiny vystavené běsům zkrátka věříte. Za zmínku stojí i efektní zvuková kulisa Mikea Oldfielda. Haing S. Ngor, emigrant a neherec, povoláním lékař získal za svoji roli Ditha Prana oscara za nejlepší vedlejší roli. Polemizovat se dá určitě s tezí, že za krajní brutalitu polpotovců může bombardování krajiny Američany. Nesrovnatelně větší a systematičtější bombardování Vietnamu ale k radikalizaci tamního režimu nevedlo. Za svůj odpudivý charakter vděčí vláda Rudých Khmerů tomu, že jejich vůdci čerpali z maoismu a Maovy kulturní revoluce 60. let. Na jejich profilu se projevovalo i pronásledování vládními úřady. Sihanuk patřil k typickým orientálním despotům a jeho tajná policie mučila a zabíjela na potkání. Celkový dojem: 90 %. (27.09.2019)

Svět by byl krásné místo pro život, kdyby se k sobě lidé uměli chovat...kde se bere ta agrese, nenávist a potřeba válčit? Vražedná pole je sám o sobě výborný, leč smutný snímek, který velmi drsně ukazuje válečné hrůzy a řádění Rudých Khmerů. Chvílemi je tento film naprosto geniální a občas docela nudný, tudíž proto bude mé hodnocení "pouze" uprostřed, ovšem jsou to lepší a velmi pěkné tři hvězdy. Hned několik záběrů mi jistě utkví na delší dobu v paměti, stejně jako místy bezchybná (občas však nepatrně nehodící se) hudba Mike Oldfielda. U závěrečné půl hodinky jsem ani nedutal a závěrečná scéna byla vskutku velice působivá a people living life in peace dodávají konci tohoto počinu úplně jiný rozměr. (30.10.2011)

Vražedná pole jsou filmem kde z každého políčka (filmového, ne toho, na který odkazuje název snímku) přímo sálají ambice směrem k pozlaceným plešounům. Neříkám, že je to špatně. Zvlášť, když to má v rukách režisér, který se umí vyhnout lacinému podlézání akademii (ovšem Lennon na závěr byl už těžce přes míru). V první polovině jsem se neubránil pocitu proč se děj stále točí kolem nezajímavého sebestředného novináře, když "ten jeho poskok, s kterým zachází jak s onucí" je stokrát zajímavější. A naštěstí si to mysleli i autoři a v druhé části vsadili právě na něj. V mých očích dobře udělali. Jinak scény typu vyvolávaní fotek ve spartanských podmínkách, video s projevem Nixona a záběry zvěrstev Rudých khmérů sestříhané na Vincerò či bloudění po vražedných polích jsou tak působivé scény, že jen za ně si Roland Joffé zaslouží můj velký obdiv. Na druhou stranu to nic nemění na faktu, že tu vidím i chyby. Což o jeho následujícím snímku říct nemůžu, i kdybych sebevíc chtěl. (21.10.2008)

Každá vojna potrebuje svoj veľký film a tá kambodžská ho má práve vo Vražedných poliach. Veľký film o vojne sa vyznačuje tým, že sa divák začne hanbiť za to, že je človekom. Trochu nadnesene povedané. Zároveň sa utvrdí v tom, že najprirodzenejšia vlastnosť ľudstva je boj o moc, respektíve prejavy extrémneho násilia, vyvolaného chorobnou túžbou po vzájomnom sa vraždení. To si teda myslím aspoň ja a asi aj Joffé. A samozrejme fakt, že ľudstvo sa delí na ľudí a politikov. Vlastnosti tých druhých sú ešte horšie, ako väčšiny tých prvých, pretože si uvedomujú príslušnosť k inému živočíšnemu druhu a tí prví ich nezaujímajú. A tak ďalej. Až po Imagine....Obhajoba každej vraždy v nejakom "vyššom" záujme väčšiny pri pohľade na bombardované umierajúce deti je nezmyselná....Čo na to politici do budúcnosti? Každý starší vojnový film o staršom vojnovom konflikte je smutnejší čím ďalej tým viac, pretože stále vznikajú nové a nové filmy o novších a novších konfliktoch. (03.03.2015)