Vražedná pole

Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. (25.06.2007)

Velmi dobré válečné drama nabízející pohled na krvavý průběh a vražedné následky revoluce v Kambodži, která téměř nikoho v "demokratickém světě" nezajímala. A tak to nekonečné utrpení lidí pod tvrdou rukou fanatických Rudých Khmerů, jejichž ideje, mimochodem, neměli prakticky nic společného s komunismem, musel po čtyřech letech ukončit sousední Vietnam. Ale zpět k filmu. Některé scény jsou skutečně velice působivé, ale některé pasáže, jež by zřejmě měli vyvolávat nějaké hlubší pocity, jsou až příliš strohé. 85% (21.10.2008)

Roland Joffé a jeho režisérské schopnosti v hlavní roli tohoto rozhodně zajímavého, lehce uspávacího a přesto působivého snímku, v kterém jsou hlavními hybnými motory přátelství a skvělá hudba Mike Oldfielda. Úžasné scenérie podtrhuje krásná kamera, která se dokáže do pohledů natolik zamilovat, že několik minut sledujete dokonalou scenérii s postavami. Krásný film, který pokud vás neuspí vás vtáhne. (02.09.2007)

Vo svete sa v roznych vojnovych rezimov dialo vela svinstiev, ale absolutny vrchol drzosti ludskeho ponizovania, utrpenia (bolo neprijemne divat sa na zranene trpiace deti a doktori im nemohli pomoct, pretoze nemali ani dostatok potrebnych pomocok), dalej nelutostneho vrazdenia a demagogickeho ucenia o novom zaciatku, teda o roku nula, vymazani minulosti a milovani iba jedinej politickej strany Cervenych Khmerov v Kambodzi, nad ktorymi sa normalnemu cloveku zastavi rozum. Roland Joffé dokazal velmi zaujimavo zobrazit zbytocnu krutost ludi a preto si ho ako rezisera vazim. Od neho som videl zatial historicku dramu o ludskej chamtivosti a moci MISIU (1986) s Robertom DeNirom alebo aj dramu tentokrat z chudobneho prostredia obycajnych ludi v Indii MESTO RADOSTI (1992) s Patrickom Swayzem. Film Vrazedne pole zasluzene dostal 3 Oscary za herca vo vedlajsej ulohe Hainga S. Ngora, ktory bol v tom obdobi prvym hercom z juhovychodnej Azie a tiez prvym Buddhistom, dalej za kameru a strih a okrem toho ma i 4 nominacie za najlepsi film, reziu, herca v hlavnej ulohe Sama Waterstona a za adaptovany scenar, avsak v ten oscarovy vecer bol favoritom Formanov film AMADEUS (1984) a preto vo vsetkych tychto nominaciach si pobral Oscarov prave tento Formanov spominany film, teda za reziu samotny Milos Forman alebo za herca v hlavnej ulohe F. Murray Abraham... 14.07.2010 _______ Sam Waterston - (Sydney Schanberg) +++ Haing S. Ngor - (Dith Pran) +++ John Malkovich - (Alan Rockoff) +++ Julian Sands - (John Swain) +++ Craig T. Nelson - (Major Reeves) +++ Bill Paterson - (Dr. MacEntire) +++ Graham Kennedy - (Dougal) +++ Hudba: Mike Oldfield +++ (14.07.2010)

Červení Khmérovia sa dlho skrývali v džungli, jedli surové jašterice, čučoriedky, hlinu a bobule. Až im z tejto zúfalej stravy kombinovanej s napalmom v hlavách preplo. Totálne. Následky kolektívneho šialenstva tisícok vrieskajúcich, večne nasratých, po všetkom bezdôvodne strieľajúcich a manicky sa rehotajúcich nervných aziatských uzlíkov v čiernych pyžamách s červenobielymi šatkami sa dostavili. Milióny zavraždených na vodou zaliatych poliach. Joffého film skvele ukazuje atmosféru obáv, strachu a následného teroru na pozadí individuálneho - hoci mierne obohratého - príbehu vonkajšími okolnosťami rozlúčeného priateľstva dvoch mužov. Dusivá atmosféra postupného odchodu cudzincov pred blížiacou sa hrozbou a prvé dni vlády lúzokracie vyvolali až nepríjemné mrazenie kdesi v chrbte. Žiaľ, Joffé sám podľahol ľavičiarskemu bľabotaniu a ako správne poznamenáva užívateľ Houdini, snaží sa výlučnú zodpovednosť za následné šialenstvá presunúť na američanov, ktorí roky masívne bombardovali hraničné oblasti neutrálnej Kambodže. Kontroverzné zásahy bez následného poskytnutia ochranného plášťa pomáhajúcim miestnym (analógia s Vietnamom) iste prispeli k pomstychtivej brutalite khmérskych postupov, ale neboli jedinou príčinou toho, čo sa v Demokratickej Kampučii - ako ju orwellovsky prekrstili polpotovci - stalo. (25.08.2009)