Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Květen 1789. Do kláštera v městečku Compiegne přicházejí dvě mladé dívky, každá s odlišným pohledem na život a okolní svět, jejich uvedení do asketického stylu života se ujímá matka Marie (Jeanne Moreau). Vzápětí vypukne ve Francii revoluce a bratr jedné z nich, příslušník vysoké šlechty, hledá v klášteře útočiště. Když jej pronásledují revoluční orgány, obě mladé jeptišky jsou postaveny před soud...
Prvotní předlohou k filmu ROZHOVORY KARMELITEK je román německé spisovatelky Gertrud von Le Fort (1876-1971), která se věnovala postavení ženy v křesťanské společnosti. Podle jejího románu Die Letzte am Schaffot (1932) napsal francouzský dramatik Georges Bernanos (1888-1948) divadelní hru Rozhovory karmelitek, která byla na jevištích uvedena až po jeho smrti (1949). Román i jeho dramatizace vycházely ze skutečné události francouzské historie, kdy bylo šestnáct jeptišek karmelitánského řádu popraveno za spiknutí proti revoluci. Děj se soustřeďuje na diskuzi o obecném smyslu revolucí, které vesměs znamenají teror a zkázu v kontrastu s křesťanským chápáním světa. Převodu divadelní hry na filmové plátno se ujal kameraman Philippe Agostini, který se filmové režii věnoval jen zřídka, na režii a scénáři se podílel také švýcarský dominikánský mnich R. L. Bruckberger, který spolupracoval i na pozdější televizní verzi z roku 1984. Film se natáčel v historických exteriérech Senlis a Compiegne nedaleko Paříže. V rozmezí několika týdnů proběhla premiéra filmu ve Francii, Itálii a Německu v létě 1960, o rok později se mu dostalo dvou ocenění ve Španělsku. (argenson)

(více)

Zajímavosti (3)

  • Spoiler: Převorka šla ve skutečnosti na smrt jako poslední, protože poprosila kata o laskavost, aby mohla zemřít jako poslední. (Hvězdář)
  • Spoiler: Námět se zakládá na skutečné události z období velké francouzské revoluce. Roku 1792 byly sestry ze svého kláštera bosých karmelitek vyhnány a dva roky žily rozptýleně ve městě. Nadále se však scházely ke společným bohoslužbám, a tak byly pro porušení zákazu uvězněny a odsouzeny. Ihned po odsouzení byly sestry odvezeny na popraviště a cestou zpívaly latinské liturgické hymny. Lidé v ulicích a dav na popravišti, jindy rozlícený, je doprovázel mlčením. 17. července 1794 byly popraveny gilotinou. Mrtvá těla sester byla vhozena do masového hrobu pro více než tisíc revolučních obětí. Později tento osud potkal i některé ze soudců tribunálu. (Hvězdář)

Reklama

Reklama