Hra na pláč

Hodne povedeny film, ktery se da rozdelit do dvou casti. Prvni cast jako minimalisticke drama s rukojmim britske armady s vybornym Whitakerem v hlavni roli. Druha cast se venuje clenovi IRA Fergusovi, ktery jde po stopach zajatce, snazi se vyrovnat se svou minulosti a zamiluje se do trochu zvlastni zeny:-). Slusne a netradicni drama. (31.12.2012)

Pro mě opět zásah do černého, Neil Jordan mistrně namixoval několik žánrů dohromady. Drží se tématu konfliktu mezi IRA a Anglií, ale tohle není vše. Herci výborní - Forest Whitaker jako černošský voják, kouzelný Stephan Rea dobrovolník Ira a Jaye Davidson. Za podmanivých písniček získává snímek opojné kouzlo. Za tažnou melodii, považuji píseň The Crying Game -použitá verze od Boy George. Zcela vystihuje vlastně podstatu zbytečného konfliktu, který může přinést jen slzy a není to jen iluze. Podlehla jsem tomu na plno takže 5*. (24.06.2010)

Tenhle film by mohl být synonymem pro nevyužitý potenciál. Začátek je totiž báječný, ale ta náhlá změná žánru mi prostě nesedla. Film se zlomí a spíše než drama, na kterém začínal, připomíná Birdcage plnou černého humoru, aby se na konci opět vrátil k původnímu konceptu. A to všechno není zrovna dobře namíchané. Jaye Davidson je opravdu neskutečný, přeci jen nominace na Oskara za první roli v životě mluví sama za sebe. Forest Whitaker a Stephen Rea stejně skvělí, ale jednotlivým částem bohužel chybí větší soudržnost (a konec je vysloveně nepovedený), a tak i když se na to dobře dívá, o žádný zázrak bohužel nejde. A přitom nechybělo mnoho. (02.05.2008)

Snímek se skvělými, více i méně očekávanými zvraty, které posouvají film jakoby naprosto někam jinam. Film o tom, jak je láska komplikovaná, vlastně natolik, že ani sami její aktéři vlastně nejsou schopni poznat, jestli milují, co nebo koho milují, a jak moc jsou pro svou lásku schopni obětovat. Stephen Rea úžasný, Jaye Davidson nádherný a samozřejmě skvělý Jim Broadbent ve vedlejší roli. Ale ten příběh... (02.03.2016)

První třetina filmu je tak neskutečně nudná a debilní, že jsem to tady zapíchnul a další pokračování si přečetl raději ve spoileru k filmu. Když si rukojmí a terorista začnou povídat o sportu, respektive když si jakékoliv dvě postavy v jakémkoli filmu (kromě sportovního, ale na ten bych zase nekoukal) začnou povídat o sportu, znamená to pro mě, že buďto scénáristovi došly nápady na další duchaplnou konverzaci anebo má v hlavě opravdu nasráno. Výsledek je pocit, že s tím zbytečně ztrácím čas. Oprava: Nakonec jsem to dokoukal, a musím uznat, že druhá část filmu už má trošku atmosféru, zejména teda ta scéna, když Dil ve žlutých šatech zpívá v baru... To jsem se málem udělal. Takže opravuji z * na ***. (15.04.2012)