A Character in Need of Support
Kamera:
Jan ČuříkHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Karel Vašíček, Consuela Morávková, Ivan Růžička, Pavel Bártl, Jiří Stivín, Pavel Šilhánek, Jaroslav Zrotal, Stanislav Michler, Eduard Pavlíček (více)Obsahy(1)
Středometrážní film Pavla Juráčka a Jana Schmidta z počátku české nové vlny je příběhem muže, který si vypůjčí kočku, a pak se ji marně pokouší vrátit. Jenže půjčovna už není k nalezení, a tak muž s kočkou v aktovce kráčí bludištěm chodeb, čekáren a kanceláří... (NFA)
Recenze (106)
Nová vlna pro mě zůstává vrcholem české (ale i světové) filmové tvorby. Divný, absurdní, surrealistický, tak trochu cynický - takový je film Pavla Juráčka a Jana Schmidta. Nemohu říct, že bych ho úplně pochopila, ale to ani není účel. Spíš jde o jakýsi nepopsatelný a nezapomenutelný umělecký zážitek, prostě něco, co ve filmech dneška tolik chybí. ()
Kdo hledá, najde. Ovšem není to pokaždé přesně to, co hledal, nebo-li nejen soudružský, byrokratický systém, je nevyzpytatelný. Tomuto undergroundově novovlnícímu se, humornému, ale i morálně poučnému absurdnu, které je plné dobových (také absurdních) kontrastů, chybělo snad jen kvalitnější filmařské vybavení. Výborná a ojedinělá záležitost. ()
Alain Resnais? Jean-Luc Godard? Alain Robbe-Grillet? Či Francois Truffaut? Kdeže, to je "len" Juráček&Schmidt. Ak by som mal v tomto momente bez rozmyslu povedať svojho najobľúbenejšieho režiséra nouvelle vague, volil by som Juráčka. Napriek tomu, že je to Čechoslovák. Postava k podpírání je takým malým "filmom pre radosť". Či už kritikom, nadšencom, dobovým divákom, alebo Juráčkovi samotnému. Mlčanlivá expozícia diváka uvádza do politického kontextu, v ktorom rozvíja svoj dekonštruktivistický "príbeh". Je vlastne detektívkou, v ktorej hlavný hrdina neustále pátra. Najprv po istom súdruhovi Kiliánovi, potom požičovni mačiek a nakoniec opäť Kiliánovi. A divák pátra s ním, snažiac sa zorientovať v komplikovanom deji. Juráček a Schmidt mu to nádhernými strihovými skratkami, asynchrónnou zvukovou stopou, vŕšením nechronologických línií rozprávania a ďalšími novovlnnými vyjadrovacími prostriedkami rozhodne neuľahčujú. Absurdnosť situácie - snahy vrátiť mačku do záhadne zmiznutej požičovne - v útrobách systému narastá. Nezmyselnosť podčiarkujú dialógy s nič netušiacimi náhodnými okoloidúcimi (krásne aplikovaná estetická stratégia nezámernosti), od ktorých sa hrdina snaží získať inštrukcie k nájdeniu požičovne. Finančná pokuta za nevrátenie mačky rýchlo narastá. Nakoniec sa stráca v kafkovskom byrokratickom labyrinte nekonečných chodieb, dverí, schodísk a telefónov. Kde je súdruh Kilián. Kde je súdruh Kilián? Kde je súdruh Kilián?! Zoči-voči záplave zbytočných otázok úradníkov a márnemu hľadaniu to vzdáva a radšej si zájde na pivo. Rezignácia na konfrontáciu s hrozivou grotesknosťou režimu sa zdá jediným východiskom; všetky ostatné už vyskúšal. A ja pred opojným spojením všetkých zložiek filmového jazyka úctivo a v ohromení skladám klobúk. Škoda len, že sa nejedná o dlhší materiál, určite si to ešte zopakujem. Juráčkovi jediné: Sánka dolu, šéfe! 100% ()
Může se prozradit, že tento film byl promítán na... Ne? Nesmí? Aha... Tak pardon. V tom případě budu muset vymyslet něco úplně jiného. Škoda. A mohlo to tu být tak dlouhé! Vlastně, dobře pro vás, vy nic netušící hodnotitelské hlavy. Inu, podobenství je to. A já se přiznávám, já jim nerozumím. Stejně tak nerozumím tomu, co kočky mňoukají, stejně tak nerozumím tomu, proč je nenormální nosit s sebou ''kapesní'¨sprchu a také nerozumím tomu, proč tomu všemu nerozumím. Rozumíte mi? Myšlenka hledání Půjčovny koček je sice moc pěkná, ale... kdo si dobu nezažil a kdo předem nevěděl, o čem to vlastně má celé být... tak prostě nepochopí. Tím se tady snažím ospravedlnit mou maličkost, jež je evidentně velice šokovaná, poněvadž si právě přečetla obsah a nyní chápe vše. Ale úplně vše. Vlastně se teď cítím, jako jedinec pozorujíc Schrödingerovu kočku. A já tedy prozřela! Sledování filmů, kterých nevíte pražádnou informaci, je něco úplně jiného, jako sledování stejného díla s absolutním povědomí onoho celého. AHA! Liší se pak celé ''sledování''podruhé? jistěže ano. Díky, vážení, za Vaši přízeň, právě jsem vám vysvětlila to, co všichni vědí už dávno. Jenže! Takoveé podobenství je potřeba sledovat nejméně nadvakrát. A tady Vám všem doporučuji mou metodu. Nazveme ji třeba ''Elfíkova metoda sledování podobenství.'' Tu Vám nyní propůjčuji, neušpiňte ji, chovejte se k ní jako k sobě vlastnímu, nenechávejte ji nikde samotnou, nenoste ji na moc dlouhé cesty (maximální délka trasy je cca100 km, takže to snad zvládnete do varů), nepomlouvejte ji, když bude krapet protivná a hlavně ji používejte k potřebám určeným pro metodu. Tu mou. Výhradně za nočního světla! je náchylná na sluneční svit, děvenka moje starostlivá. A ještě o jedno Vás poprosím. Proces předání musí probíhat za ''filmových'¨podmínek, jež jsou přítomny převážně na půdách akademických, vesnických a Vašich domovů. Děkuji. -----Toliko od nasraného Elfíka, že nepochopil.----- ()
Vizuálně a koncepčně nejlepší je začátek filmu se symbolikou života – dětství, mládí, smrt – který se však ztrácí v mechaničnosti obrazu a zvuku. Mechaničnost ukazuje, že mezi mládím a smrtí autor zřejmě jen osaměle bloudil v kafkovském byrokratickém bludišti. Alespoň to tak vypadá podle jeho filmů a deníků (viz Klíč k určování trpaslíků). Juráček a jemu podobní přecitlivělí a sebelitující se nepraktičtí intelektuálové, kteří se ztratí v soukolí jakéhokoliv systému, jsou k politování, protože jejich pozornost se zasekává pouze na rozporech mezi vnitřními přáními a představami a vnějšími jevy a požadavky světa jako systému, jenž se chová jinak, než by si tito lidé přáli. Nicméně jim nelze upřít pronikavost umu a schopnost analyzovat a nacházet zákonitosti. "Tehdy jsem si uvědomil, že v sobě nosíme obraz světa, který jsme si vymysleli, abychom se v něm vyznali. Člověk si na něj zvykne a začne si jej plést se světem samotným." (citát z Juráčkových deníků). Inteligence těmto lidem občas umožňuje podívat se na sebe sama ze strany: "Tomán se rozhodl, že vyrobí film o nás. Totiž o nové vlně. Bude se to jmenovat Továrna na iluze. Děj bude vyprávět o mladém režisérovi, jenž za státní peníze nevěděl roupama co dělat. Teprve ´osvobození´ v srpnu 68 učiní tomuto cynickému playboyovi škrt přes jeho pochybnou kariéru. Věřím, že jednou budeme Tománovi vděční, protože by nás nenapadlo ani ve snu, že se jako třicátníci dočkáme toho, že o nás bude natočen celovečerní film." (konec citátu). Každodenní život s těmito lidmi je těžký nejen pro ty, kdo s nimi žije, ale i pro ně samotné, protože ve skutečnosti nejsou spokojení v žádném společenství, v žádném zřízení, a i kdyby existoval nějaký systém, jenž umožňuje vše, pak by byli stejně nespokojení, protože by nevěděli, proti čemu nasměrovat svou kritičnost, protože právě kritičnost je hlavní vlastnost intelektu. Každý systém je pak jimi vnímán jako absurdita a ta je úplně pohlcuje. To vysvětluje, proč jim uniká rozmanitost samotného života, který se neskládá pouze z vykonání povinností, ale i z osobních představ, snů a prožitků. Tajemství osobního štěstí nebo aspoň spokojenosti tak spočívá v zaměření se na to, co člověk může, nikoliv na to, co nemůže. Pokud intelekt brání člověku cítit a prožívat to, co je, a zdůrazňuje spíše to, co není, pak se nelze divit, že člověk vnímá svět jako absurdní systém, který zabraňuje plnohodnotnému životu, což je vlastně problém člověka, nikoliv světa, a člověk je tak spíše postavou k podpírání, než postavou podpírající, spíše silou destruktivní než silou konstruktivní. Což potvrzuje i tento alegorický film, kde osamělý člověk místo řešení vlastního života a životních úkolů (vztahy, seberealizace) řeší omezení systému v podobě byrokracie. To je typický postoj lidí, kteří se nestarají o existenci, ale zabývají se existencionalismem. Není náhodou, že místo kritického odporu k normalizaci a byrokracii jsem ve filmu cítila spíše nesympatický egoismus samotného autora, a že půjčovna koček ve mně vyvolala ironickou asociaci se známou slovní hříčkou, která ze služby ´Vypínání deček´ udělala ´Vypínání děcek´. Čili než člověk začne kritizovat okolní svět, měl by si nejdříve posvítit do vlastní mentality. Přesto všechno ve filmu zaznívá jeden geniální postřeh ve formě dialogu dvou mužů, jeden z nichž řeší křížovku: "– Vlastnost, kterou se liší člověk od zvířat na pět písmen? – Rozum? – Kázeň !" Skutečně je člověk jediný pozemský tvor, který se vědomě podřizuje a přizpůsobuje jakémukoliv systému. A právě na té "schopnosti" je založena lidská civilizace. ___ O tom, jak vnímání diváka ovlivňují předběžné informace o filmu, svědčí i to, že řeším otázku, zda by mne napadla asociace s Matrixem, kdybych si před sledováním tohoto filmu nepřečetla komentář Traffica. () (méně) (více)
Galerie (12)
Zajímavosti (4)
- Film byl v roce 2016 restaurován do digitální podoby. (M.B)
- Jedna z posledních scén, která se odehrává na otevřeném schodišti v budově, se točila na pražské FAMU. (Azurose)
- V kanceláři (ve 21. minutě filmu) visí na stěně obraz zasněženého Karlova mostu – tentýž se objevil v pracovně rady Vacátka (Hříšní lidé Města pražského, od r. 1968), rady Korejse (Panoptikum Města pražského, od r. 1987) a majora Zemana (30 případů majora Zemana, od r. 1974). (Adah)
Reklama