Postava k podpírání

Pochmurný absurdní příběh vyprávěný svobodnou myslí pro osvobození myslí diváků. Minimum dialogů, ale o to více parádních a nezapomenutelných scén (půjčovna koček, úřad s dlouhými a nekonečně černými chodbami, čekárna, koupelnový kotel a pivnice), to všechno skrývá tato absurdní anekdota o kočce z půjčovny, byrokracii a narůstajícím spozdném. Ten nápad v podobě trhané kamery v několika záběrech na začátku filmu se mi zdál jako světový, avšak chvílemi jsem vůbec nevěděl jestli náhodou není nějaká chyba ve filmu a nebo v mém přehrávači..Takový malý předskokan k Juráčkovu nejlepšímu dílu Případ pro začínajícího kata. Velice alegorický a také bych ho viděl v určitém měřítku jako takový víceméně výborný retrospektivní snímek české nové vlny. A také zároveň jeden z těch filmů který bych hrozně moc rád viděl po čase znovu a to nejen na nějakých filmových festivalech a ve filmových klubech. Prosím vás nevíte kde je tady půjčovna koček?! (27.03.2007)

Kafkiáda po česku a navíc titul, který se dá považovat za symbol české nové vlny. Středněmetrážní film o půjčovně koček, marném hledání muže jménem Kilián a o životě v zemi plné absurdity, nejistoty a strachu. V neposlední řadě je to i film o samotě a pocitu odcizení. Josefu K. hrozil proces, zatímco Heroldovi, hrdinovi filmové povídky, hrozí toliko pokuta 30 korun za nevrácení vypůjčené kočky. Zdánlivá banalita, ale z dění ve filmu je cítit napětí a nervozita, vždyť v zemi, kde se ztrácejí lidé i instituce a kde má byrokracie moc nad lidmi, může mít ztráta kočky nedozírné následky. V řadě náznaků se dá vycítit kritika kultu osobnosti a stalinismu. Postavu k podpírání můžete vnímat jako podobenství i jako svéráznou komedii (nápis v půjčovně koček zní: "Zneužívání vypůjčených koček je trestné. Spotřebitel bere na vědomí, že je oprávněn k použití vypůjčených koček pouze pro vlastní potřebu.") Filmu by místy neškodily nůžky, ale jinak je to zajímavá filmová reflexe 50. let. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2017)

Z Postavy k podpírání jsem měl dojem, že čtu rekonstruovaný deník, který kdosi polil a pak slepené stránky co nejopatrněji roztrhal. Zbylo mnoho, samé otázky… (A pak jsem si říkal, nebyl-li to snad deník Juráčkův…) „Nejde mi to. Píšu a mám pocit, že křísím mrtvolu. A je mi líto zahodit tento poslední sešit.“ (18.10.2015)

Rozhodne veľmi zaujímavý snímok. Príbeh Kafkovských rozmerov aplikovaný na pražské ulice a socialistický režim. Výsledok je naozaj príjemný, prekvapivý a dobre natočený stredometrážny snímok dvojice Juráček a Schmidt. Film využíva všetky novátorské postupy novej vlny - ako využívanie druhých a tretích plánov, dlhé zábery, nehercov a prirodzené osvetlenie. Z vidieka sme sa presunuli do mesta a do kaviarní, bytov a obchodov. Jedná sa o naozaj delikátesnú filmovú pochúťku pri ktorej zamrzí, že nie je o hodinu dlhšia. Celému filmu dominuje výborná scéna na úrade zakončená kráčaním po schodov smeroch z dola nadol. (20.05.2012)

Lítáte po úřadech, řvete na nás, pomlouváte nás a přitom vás vůbec nenapadne, že jste si to všechno zavinil sám. A takoví jste všichni. Aneb marná snaha spořádaného občana, který měl neuvážený nápad půjčit si kočku, vrátit ji zpět do Půjčovny koček. Pátrání po Půjčovně koček připomíná Skrytou kameru. Ale jinak z nerudovského pojetí „kam s ním“ vystupuje nenápadná kritika reálného socialismu – agitační transparenty, čekání na úřadě, pohledy okolí, když hlavní postava (Karel Vašíček) čte jiný tisk než ten oficiální. Možná trochu absurdní, ale trefné. A výkon soudruha J. Kiliána ve víceroli, ten byl přímo brilantní. V ceně za půjčení kočky (15,- Kč) byla i plechovka, v níž ovšem nejsou sardinky… Co tím chcete říct? Víte, že je v Brazílii třiapadesát procent negramotných? To ještě není závěrečná pointa: Vlastnost, kterou se liší člověk od zvířat na pět. A rozum to není. (04.02.2009)