Náš dědek Josef

Upřímně, mohla bych pominout tu bolševickou agitku a dát tři prdičky, jakkoliv mi prostředí vinařů není kdovíjak blízké. Ale ono je v tom víc věcí, co mi škubaly ochlupením a srážely celkový dojem. Tak třeba to nářečí - neznělo to vůbec přirozeně, prostě jako když pepíci snaživě recitují hantec. A pak mě urputně sra... kálela ta zdlouhavá pasáž o honu, kterou si Kachlík zřejmě leštil svůj myslivecký bambus. Já na téhle papalášské zábavě, spočívající v ožrání se a následné střelbě do zvířat, nevidím nic ušlechtilého. Jeden jediný ze zhruba tuctu myslivců, na které se mi v životě podařilo natrefit ksicht 2 ksicht, se projevil jako člověk se zdravým rozumem a láskou ke zvířatům, ne jako krvechtivý pytlák. Film není skvostem československé kinematografie, spíše obstojným průměrem s několika lepšími momenty. 49% (06.12.2010)

Smutný film o stárnutí, viděl jsem jako dítě, které holdovalo filmům prakticky od narození, přesněji - příběhu, podstatou vypravování každého příběhu je mluvené slov, i když pokud se komunikace týče, tak se spíše správně píše, že je to v komunikaci mezi lidmi jen 20%...Kdo chápe, ten chápe, kdo ne, tomu říkám - opakovat to už nebudu, to bychom se nikam dál nedostali, a nyní už na žerty a blbce nemám náladu! (28.09.2010)

Tak jsem to po mnoha a mnoha letech zase shlédl a můžu k tomu říct snad jen toto: normalizační sračka, co jinýho k tomu říct. Skrytá politická masírka s "laskavým srdcem". A naprosto souhlasím s "gilles12". Jako rodák a dlouholetý obyvatel Uherského Hradiště, jsem se musel smát idiocii tvůrců, kteří "vinaře" z (snad) Pálavy krkolomně naučili hanácký dialekt. Neuvěřitelné... (02.05.2009)

Po shlédnutí tohoto filmu mám pocit, že jsem vlastně koukala na dva: První je skvělá sága o starém, životem protřelém moravském vinaři, který se i v pokročilém věku odmítá vzdát plnohodnotného života spjatého se životem celé vsi, přátel a sklenky vína. Vinař někdy se slzami v očích, jindy s pobaveným úšklíbnutím vzpomíná na svůj dlouhý život, na svoje hříchy i dobré skutky a učí tak svého vnuka poznávat dospělý svět. Obsazení Bohuše Záhorského a Svatopluka Skopala do rolí děda a vnuka je skvělé, uvěřitelné a chvílemi až dojemné. Pak je tu druhý film a ten mi do prvního naprosto nesedí. Je o zakládání a prosazování komunistické strany na moravské vesnici a o problémech s tím spojených. Tento film je hloupý, zbytečný, agitující a tak nějak navíc. Kdyby ho tak šlo vystřihnout, z toho prvního..... (28.01.2013)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)