Náš dědek Josef

Po shlédnutí tohoto filmu mám pocit, že jsem vlastně koukala na dva: První je skvělá sága o starém, životem protřelém moravském vinaři, který se i v pokročilém věku odmítá vzdát plnohodnotného života spjatého se životem celé vsi, přátel a sklenky vína. Vinař někdy se slzami v očích, jindy s pobaveným úšklíbnutím vzpomíná na svůj dlouhý život, na svoje hříchy i dobré skutky a učí tak svého vnuka poznávat dospělý svět. Obsazení Bohuše Záhorského a Svatopluka Skopala do rolí děda a vnuka je skvělé, uvěřitelné a chvílemi až dojemné. Pak je tu druhý film a ten mi do prvního naprosto nesedí. Je o zakládání a prosazování komunistické strany na moravské vesnici a o problémech s tím spojených. Tento film je hloupý, zbytečný, agitující a tak nějak navíc. Kdyby ho tak šlo vystřihnout, z toho prvního..... (28.01.2013)

Kdyby se tenhle film z poválečného Slovácka oprostil od toho ideového nánosu a nesloužil tak zjevně dobové propagandě, patřil by nejspíš do zlaté pokladnice československé kinematografie. Prorežimní režisér Antonín Kachlík ale byl systémem pověřený umělec specializující se na filmové přepisování historie. Ano, kolektivizace byla pro náš venkov to nejlepší a Antonín Kachlík o tom musí nenásilně přesvědčit i diváky...stylizovanou komedií z padesátých let! Poměřme s Jasného Všemi dobrými rodáky třeba. Není náhoda, že právě v roce 1976, kdy většina režisérů tzv. Československé nové vlny nesměla točit, vznikl tenhle pěkný a veselý normalizovaný film. (04.12.2010)

Antonín Kachlík je slušný řemeslník, kterému ovšem poněkud schází schopnost dramatické výstavby a filmový tvar cítí spíše lyricky. "Náš dědek Josef" mu z tohoto hlediska jako filmová látka nepochybně velmi vyhovoval a je to na něm znát. Jistě patří k tomu lepšímu, co kdy Kachlík zrežírovat. I tak je to ovšem docela bída, počínaje překrucováním historických fakt tak, aby nahrávaly soudruhům do karet, přes velmi nepřesvědčivou práci s moravským nářečím, které jistě dobře zní pražákovi, ale moravanům od Ivančic, Hodonína nebo Pavlova se musí otvírat kudla v kapse, až po obecné a zhola zbytečné zdůrazňování folklórních prvků. Morava, ať už jde o jakýkoli z jejich přirozených regionů, je oblast barvitá sama o sobě a rozhodně nepotřebuje ještě přibarvovat. Falešnost Kachlíkova snažení ostatně dokládá to, že vedle jihomoravských lokalit čele s Pavlovem, byly využity i lokality velmi vzdálené, konkrétně Pelhřimov a Jemniště, ačkoliv to rozhodně nebylo nutné a nebyl nejmenší důvod, nenatočit příslušné scény například v Mikulově. Sympatické je to, že "ideologičtí nepřátelé" v podobě nepoddajných sedláků, děkana a barona, nejsou ztvárněni úplně černobíle a také "kolektivizační linka" není ve filmu tak dominantní, jak by v letech jeho vzniku klidně mohla být. Obojí je překvapivě podáno značně civilně, i když tak jako tak v notně "přibarvené" verzi. "Dědek Josef" zkrátka není vyslovenou agitkou, k níž měl v mnoha směrech našlápnuto, ale na druhou stranu jej v žádném případě nelze brát ani jako film komunistickou ideologií nezatížený. Naopak, ideologie a překrucování je ve filmu až nepříjemně mnoho, ale mohlo to být i horší... Situaci zachraňují především skvělé herecké výkony a slušná kamera. Už kvůli tomu nemohu dát pouhé dvě hvězdičky, ty tři jsou ale hodně hubené... Celkový dojem: 55% Zajímavé komentáře: Radek99, Kimon, Phobia (22.11.2011)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Nějak těm Pražákům ta naše moravština nejde přes pysky. :) Snaží, co jim jazyk dovolí, ale našinec musí slyšet, že to prostě není úplně ono a zcela přirozené. Výjimkou jsou samozřejmě původem Moravané, např. Vladimír Menšík. Škoda, že tu tento velikán neměl větší roli. Celkově vzato se mi Náš dědek Josef líbil. Je to takový nenáročný film, jenž působí skrze nářečí autentičtěji a pěkně ukazuje moravský venkov, zvyklosti i naturel. (14.05.2018)