Ať žije republika

Tak tento film byl na mě přeci jen trošku až moc umělecký. Řemeslně jde jistě o dokonalou filmařinu. Milovníci poetických filmů si jistě musí užit spoustu krásných (ba přímo úžasných) záběrů. Ale jednak to bylo na můj vkus neúměrně dlouhé (přes dvě hodiny) a jednak jsem se dost ztrácel v tom neustálém střídání mezi skutečnou a snovou realitou. Kromě toho nevím, jestli jsem to správně pochopil, ale některé ty poetické obrazy nebyly snad ani sny či představy, ale spíš nějaké vzpomínky na něco z Olinovi minulosti. Aspoň mi to tak přišlo. Zejména v druhé části filmu, kdy jde Olinovi o život, mi ty jeho představy připadaly někdy trošku nemístné a pochybuji, že by něco takového prožíval 12 letý kluk v ohrožení. Takže za čistě umělecký dojem bych sice možná dal hvězdiček víc. Ale nesmělo by to být tak dlouhé a (omlouvám se za ten výraz) ve finále tak ubíjející. (14.04.2017)

Obdobie je síce vojnové, ale dej sa odohráva mimo frontu, v zapadnutej dedinke, ktorú aj nemeckí vojaci navštivíli iba raz. Všetko vidíme z pohľadu malého chlapca Olina, ktorého problémy sa zdajú banálne, ale odhaľujú veľké pravdy o dospelých. O jeho krutom otcovi a iných neprávostiach v spoločnosti, všetko zmiešané so snovými scénami z jeho fantázie a výjavmi z minulosti, až nakoniec som nemal istotu, kde končí skutočnosť, minulosť a začína fantázia. To vedel Kachyňa dokonale vsugerovať, aby sme sa cítili presne ako hlavný hrdina, akokoľvek nám môže byť cudzí, aj bielu kobylu som si obľúbil. Niektoré kamerové zábery mi neboli celkom jasné, prečo sa zaberajú ľudia pri nejakej činnosti, ale celkom bez tvárí, prípadne zozadu, aj tej lyriky bolo na konci príliš. Ale prežil som chlapcov sen v nepríjemnej realite aj úlet z nej, len názov filmu o republike k tomu nejako nesedí. –––– Ten uměl hospodařit! Ukrad všechno, co mohl. –––– Myslel jsem, že jsou mrtví. Že se ve válce nespí. (27.08.2014)

Potešilo ma, keď ČT2 zaradila do svojej ponuky tento starší významný film Karla Kachyňu. A na rozdiel od väčšiny starších filmov, ktoré vidím po desiatkach rokov od prvého zhliadnutia, mu hviezdičku neuberám, ale pridávam. Film Ať žije republika je náročný na divákovu pozornosť. Je to také veľké puzzle, v ktorom až ku koncu divák objavuje, ktorý dielik kam patrí. Kachyňovi sa podaril výber detského predstaviteľ do hlavnej roly, ktorý na svojich bedrách nesie celý film. Tak, ako to už býva vo filmoch, ktoré Kachyňa nakrúcal v spolupráci s Procházkom, nedočkáme sa láskavého, lichotivého pohľadu na dedinčanov, Nemcov ani Rusov. Vyvažujú to poetické snové pasáže, ktoré odkrývajú duševný svet malého Olina. Trochu mi prekážalo až patologické štvanie Olina jeho rovesníkmi a tiež dĺžka filmu, ktorému by strihačské nožničky neublížili. (09.11.2014)

Naprosto brilantní záležitost. "Oline z Tebe bude inteligent, Ty nebudeš po fotrovi" Olin - sám voják v poli, vnímá svět vlastníma očima, a podle toho také jedná. Někdy i bez ohledu na následky, je přece válka. Zatím se odehrávala jen nad hlavami všech obyvatel, ale přiblíží se smrtelně blízko. Geniální prolínání dějové linie v doprovodu dětské fantazie i vzpomínek. Humorné i velmi silné momenty a jako bonus - vynikající slovenská dvojice. Rozhodně jeden z nejlepších filmů mistra Kachyni. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (18.03.2013)

Ukázka režijního mistrovství mladého Karla Kachyni. Na filmu je zřetelně vidět, že Kachyňa původně studoval kameru a je nejsilnější v práci s obrazem. Film je jízlivým ohlédnutím za životem na moravské vesnici na sklonku války. Kachyňa se na venkovské společenství z doby zániku německé Říše a příchodu nových pořádků dívá očima 12letého kluka, který z neradostné reality (je terčem posměchu, izolovaný od vrstevníků a za otce má necitlivého despotu, co považuje výprask za nejúčinnější výchovný prostředek) utíká do světa snů a představ. Film je náročnější na vnímání, protože se v něm neustále střídají různé časové roviny a sny, divák si teprve postupně z jednotlivých střípků skládá celkový obraz a konstruuje příběh. Kachyňa se na osvobození republiky dívá neideologickým pohledem a je mu cizí do té doby běžná glorifikace osvobození a Sovětské armády. Naopak, závěrečná štvanice na místního outsidera, kterého si komunita vybrala za obětního beránka své frustrace z okupační bezmoci a zároveň za ideální prostředek, jak odvést pozornost od vlastních morálních poklesků, je jednou z nejpůsobivějších ukázek odpudivého čecháčkovství a lidské malosti. Na můj vkus se v tomhle filmu Kachyňa někdy nechává příliš unést poetickými obrazy, jindy zase stříhá záběry tak, že je to na úkor srozumitelnosti děje, ale i s těmito výhradami jde o mimořádně působivý kousek, jeden z nejlepších své dekády. Celkový dojem: 90 %. (14.10.2014)