Carmen

Při tanečních scénách čiší z protagonistů čistý temperament, u ústřední dvojice mi bohužel dost chyběl a především Antonio mi do celku typově příliš neseděl. Výstavba děje se odehrává především na parketě a Antoniovy city se průběhem času mění, jak na tanečním parketě do kroků Flamenca při zvuku libozvučné španělky, tak v soukromí. I proto se dá celkem snadno dovtípit závěru, který nad celým představením uzavírá oponu. 75% (22.12.2008)

Zklamání? Spíš nespokojenost. Taneční výkony i hudba zaujmou, ba strhnou. Scénář osciluje kdesi mezi novelou P. Meriméa a libretem H. Meilhaca a L. Halévyho. Chybí něžná postava Micaëly jako protiváha ke Carmen (libreto), film postrádá původní drsnost prostředí a postav - místo cikánů, pašeráků, dělnic v tabákové továrně, vojáků a zlodějů zde jsou tanečníci, překupník drog. Drama současných hrdinů je nepřesvědčivé, působí jako podruhé vyvařený čaj! V předloze je Carmen divoká a nezkrotná, svobodná cikánka, Carmen Saurova je záletná vdaná žena, která si něco začala s režisérem. Místo vášně románek, místo osudovosti znuděnost. Jsem schopna pochopit vášeň a její destruktivní dopady na životy zúčastněných, co nechápu je flirt a nevěra z nudy. A tak na mne, ať se nikdo nezlobí, tahle Carmen působí. Nepřesvědčivě působil i Antonio Gades, snad se na jeho hereckém (ne)výrazu podílelo i to, že on sám byl ve svém občanském životě 5x ženatý a 4x rozvedený. Ta poslední manželka s ním vydržela až do konce jeho života - celý rok. Vášnivá láska? Nebo spíš nestálost a poživačnost? (23.11.2013)

Úchvatné. Krásné. Tak umělé a stylizované a přitom tak opravdové. Nejsem přílišný poeta, ale když jsem po skončení tohohle filmu vyšel ze sálu a kamarádi se mě ptali, co tomu říkám, neměl jsem slov. A vážně jsem chtěl umět tančit jako Antonio Gades - konečně nějak říct Té Pravé, jak moc jí miluji! Skvělá režie, byť pravda trochu zpochybněná občas nechtěně vtipným castingem a lehce teatrálním herectvím (o to tady ale vlastně jde, ne? Právě v té všudypřítomné stylizaci je klíč - všichni hrajeme divadlo a současně jsme jen uzlíčky nervů). Fascinující Escamillova kamera a skvělá choreografie... Tak to bývá, když klasiku objevíte pozdě! (08.05.2007)

Když nepočítám Pedra Almódovara, nemám se španělskou kinematografií moc zkušeností, proto každou příležitost zhlédnout španělský film vítám. A když je to ještě v rámci školy, kdy zabiju dvě mouchy jednou ranou, není nač si stěžovat. Tato verze Carmen samotného Bizeta odsouvá trochu na vedlejší kolej (pominu to, že už Bizetova opera je adaptace), ale to vůbec nevadí. Rytmy flamenca jsou živé a málem vás nutí vyskočit ze židle a tancovat, hudba a zvuk kastanět, to vše je tak vášnivé a typicky španělské, že vás to prostě strhnout musí. A do toho zajímavé prolínání zkoušení Carmen v divadle a osobního života protagonistů, zajímavé spojení filmu na divadle (ne že by to byla novinka, ale tady to dobře funguje). Ke konci jsem možná očekávala větší výbuch vášně, ale i tak mě film rozhodně zaujal. (03.04.2012)

Po Krvavé svatbě druhý Saurův krok do světa tance. Tentokrát vznikla podivuhodná syntéza flamenca a opery, klasického díla a moderního dramatu. Příběh se opět odehrává takřka pouze ve zkušebně a opět je podán jakožto film ve filmu, drama v dramatu. Struktura je složitější, tentokrát už navenek vystupuje i samostný "hlavní" příběh, jenž - zdálo by se - může upozadit ústřední Merimého záplatku. Ovšem tak tomu není, možná s překvapením zjišťujeme, že interakce příběhu starého víc než stopadesát let a toho z žhavě přítomnosti je naprosto symetrická, že vlastně nevíme, o kterou Carmen tu jde, který z příběhů si pomáhá pozadím toho druhého, co je hrané a co je skutečnost. Výjimečná, žhavě energická podívaná. (19.12.2008)