Blázni a děvčátka

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

Žižkovský život v 50. letech očima dospívajících chlapce, kde si dovolil Karel Kachyňa nahlédnou ve světle měnících se poměrů také na kolektivizující se venkov. Příběh nám popisuje osudy místních postav i figurek s laskvostí a trochu naivním pohledem klukovských očí. Klasický Kachyňa i se svými sny, citlivou režií a skvělým výběrem herců. A ponaučení na konec? Na kolejích jezdí vlak :-) (29.01.2012)

Až do dnešního dne pro mě zcela neznámé dílo ze zlaté kolekce českých filmů, kam se právem může řadit! Za necelou hodinu a půl film ukáže tehdejší počínání lidí k narušeným občanům, vztahy mezi školáky a sousedy (zapneš mi podvazek Jirko, přeci jenom máš šikovnější ruce:-) , život v Praze a na venkově v 50. letech za tehdejšího režimu! Příběh Pepíčka, kterého neuvěřitelně dobře sehrál herec Milan Šimáček (předtím jsem ho znal pouze z Tankového praporu, Černých baronů...) si zaslouží uznání snad každého filmového kritika. Jsem moc rád, že jsem tenhle skvělý "skorem zapomenutý český klenot" mohl dnes na Barrandově vidět! (31.07.2011)

Kachyňa zase zkusil něco ze sociálně tíživého Žižkova padesátých let o třináctiletém chlapci, který objevuje u děvčátek erotično a kamarádí se s místním bláznem. Jenže Špaček není Vaculík a Hrušínský a Pavel Nový při veškerých sympatiích není Menšík a do Mezi kapkami deště tomu chybí i z hlediska atraktivnosti vyprávění a dějové linky prostě kilometry. Není to hloupý film, ale zapomenutý oprávněně. (31.07.2020)

Tragikomická mozaika rozličných osudů na vás dýchne podobně nostalgickou atmosférou jako Menzelův Konec starých časů, i když působí opravdověji ve své autenticitě, než trochu artistně působísí Konec. Spíše se hodí film srovnat s jeho Láskami mezi kapkami deště, jehož se zdá být tento jakousi variací. Zvláštní účinek má právě protiklad retro atmosféry 50. let s dobou vzniku...to vytváří jeho zvláštní atmosféru, podobně jako Menzelův film, film v momentě, kdy vznikl, stal se již anachronismem... (23.10.2010)