Škaredí, špinaví a zlí

Neskutečně nepříjemný film. Uřvaná italská komedie ve stylu (pozdějšího) Kusturici, ovšem bez jeho lehkosti a nadhledu. Všechny postavy jsou ze všeho nejvíc protivné, nenašel jsem na žádné z nich onu rovinu zmíněnou v anotaci: "...jsou nám i trochu sympatičtí." Ani trochu! Konec mi přinesl velikou úlevu a bylo mi celkem jedno, jak to skončí. (03.02.2013)

Famózně natočená špína s nehercemi, plus až abnormálně jedinečně hrající Nino Manfredi v hlavní roli. S nějakým Kurva hoši, atd nesrovnávat, tenhle film ne jen baví ale chce i něco říct! Scola řeší život lidí na samém spodku společnosti, jak změní lidi prostředí ve kterém jsou, že i oni mají city, atd. Netočí se podobný film poprvé v Itálii, ale on nešel vážným tónem na věc jako jiní režiséři. Pomáhal mu Sergio Citti, kdo velmi dobře zná to prostředí. Podobnou pomoc dal i Pasolinimu. A jinak v Cannes dostal ocenění pro nejlepší zahraniční film. 5/5 (17.06.2014)

Spíš než k Slunci, senu... bych tento film přirovnal ke Kurva hoši... i když děj - jakkoli proložený komickými situacemi - odehrávající se v městské slumu je možná lepší s buranskými komediemi nesrovnávat a to halvně kvůli sociálně kritickému přesahu, který se u Kurva hoši... týká spíš české mentality než obecné "human condition". Rozhodně je to víc sociální drama, než příběh o retardovaných buranech. (03.08.2012)

Uječená špína. Hrozný film, může za to hodně český nový dabing v čele s Dalimilem Klapkou. Ale asi ani v italštině by to nebyla kdoví jaká paráda. Filmy z italského prostředí chudých, reflektující těžkou dobu, mám moc rád. Příkladem budiž STŘECHA z padesátých let. Tohle bylo ale jen o prznění vzdálených členů rodiny starým dědkem, sprostých nadávkách a kadibudce na dvorku. A otylé ženy tu jsou bohužel přes míru. (03.05.2023)

Chudoba a bieda autenticky. Neviem ako to Ettore Scola urobil. Celok pôsobí ako autentická sonda do cigánskej osade v dedine Žehra, kde už niekoľká generácia nepracuje a nemá si ani ako osvojiť pracovné, sociálne a hygienické návyky. Akurát, že tu sa nejedná o Cigánov, ale o schudobnených Talianov. Jediní, kto sa dokáže vymaniť z bahna absolútnej chudoby sú úžerníci v podobe dvoch starých tetiek z filmu. Dokážu zohnať čokoľvek. Zvyšok živorí na sociálnych dávkach, rodinných prídavkoch a dôchodkoch. Rozdelenie dôchodku starých a polomŕtvych prebieha spôsobom ukázaným vo filme. Rovnako aj sexuálne správanie a snaha vytĺcť z druhého, čo sa len dá, zodpovedá správaniu sa finančne lepšie postavených, len je ukázaná priamočiarejšie a divokejšie. To je spôsobené životom pokope, ku ktorému núti nízky príjmový štandard. Celý film sníma masku z hesla "Chudoba cti netratí." Ak nie sú prachy ostáva nechránený sex. Výsledkom sú desiatky bosých detí, pobiehajúce medzi plechovými chatrčami cez deň a sledujúce neustále sexuálne pokusy starších druhov a družiek z osady. Aby si ich o pár rokov mohli zopakovať s kýmkoľvek povoľným. Hľadanie a stráženie uškudlených prachov prekračuje všetky medze násilia k veciam aj ľuďom. Jediné pozitívne, čo ostáva, je držanie rodiny pohromade v jednom dome a dokonca i pribratie ďalšej manželky. No aj tento sociálny experiment raz končí apokalypsou a následným speňažením nešťastia. Vlastne áno - Chudoba cti netratí, pretože ju väčšinou už ani nemá. Poznámka: Svojho času bol film v tlači kritizovaný ako propagácia krajnej pravice. Dôvodom bolo poukázanie na nelichotivý stav chudobných a z tohto možné tendencie zlikvidovať túto vrstvu aj násilne. Scolovi však skôr išlo o neľútostnú, grotesknú úprimnosť pri opísaní tejto vrstvy, pretože len na základe poznania bez premazania ružovými farbičkami sa dá stavať aj na nejakej reálnej pomoci biednym. (24.11.2015)