Čekání na déšť

Kachyňa splnil zadanie na výbornú. Spropagoval žitie v sídlisku poéziou betónových schodov, pozostatkov po stavebníkoch a striech panelákov. Detaily zo života sídliska: vierohodné. Komplexná bytová výstavba mohla zajasať akého má v sebe obhajcu. Mladá generácia zas, ako vie tento pán vystihnúť trampoty prichádzajúcej dievčenskej puberty. Čo na tom, že sa dej potáca odniekiaľ nikam, resp. od parochne a dievčenských snov k vojakovi, čo si rád uhne z fľašky a potom má sám problém s tým, ktorá že dievka je vlastne tá jeho? (06.11.2015)

Na Kachyňovy rodinné filmy se vždycky velmi příjemně kouká a tohle není výjimka, i když se zde režisér spíše opakuje a nic moc nového nepřináší. Co film řadí do nadprůměru je vhodně zvolená živelná představitelka hlavní role a také výborná kamera, která zajímavě přetváří obraz normalizační Prahy a jejich sídlíšť na něco až esteticky povznášejícího. (04.05.2009)

Pamatuji ty doby kdy nastaly prázdniny a já uvízl v Praze. Mezi očekávanými týdny na táboře, u babičky na venkově atd.. jsem byl uvězněn v rozpáleném městě. To se svými vyhřátými domy a ulicemi žhnulo a tenhle film mi tu dobu nesmírně připomíná. Pamatuji se i na výstavbu Jižního města. Jen paneláky, jejich skelety, hromady panelů, suti, armatur, hluboké výkopy a kolem zem pokrytá hlušinou s kamením, kde jen sem tam vyrost odolný bodlák... Film tuhle prázdnotu kterou opuštěné dítě, kterému všichni odjeli vnímá dvojnásob zachytil skvěle... Ten vlnící se vzduch nad ipami potaženými střechami paneláků se všemi těmi hromosvody a komíny... Zároveň jsem si ale uvědomil, že i skvěle zachytil architekturu své doby. Některé záběry byly opravdu zajímavé. Všechny ty průhledy přes paneláky, průchody, lávky... Stanice metra C - Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Už jsem zapomněl jak šíleně červený byl strop v Praze na Hlavním nádraží.... Kaplanová hrála velmi pěkně a za ten tanec na střeše dávám o hvězdu víc. Tři kamínky. * * * (22.06.2014)

Trávit prázdniny na pražském sídlišti může být docela nuda. Při sledování tohoto Kachyňova snímku jsem se ale rozhodně nenudil. Ba právě naopak jsem se skvěle bavil. Alenka Kadlecová (v podání Dity Kaplanové) je holka s úžasným darem fantazie, uměleckými vlohami i smyslem pro humor (viz např. hláška: "Já myslela, že každý kdo má nos jako slon se jmenuje Bimbo"). Dlouhé čekání na "déšť" (kdy by se jí měly do Prahy vrátit její kamarádky) si Alenka snaží ukrátit všemi možnými i nemožnými způsoby (fiktivní telefonáty fiktivnímu ctiteli, hraní si ve vaně na koupel v moři či skákání panáka na střeše paneláku). Nevyhne se ani prvním platonickým vzplanutím. Dita Kaplanová přitom roli Alenky ztvárnila naprosto skvěle. Úžasná je např. scéna kdy si prohlíží své fotky i fotky různých zpěváků a u toho dělá různé vtipné obličeje. (14.04.2017)

Chlapci! No co to je? Přání otcem myšlenky. Tento film velikána Kachyni není o tom, dívat se školačkám na kalhotky. Dětská herečka Dita Kaplanová se tam prostě přirozeně pohybuje a tím pádem je jí do rozkroku vidět poměrně často. Je to spíš výpověď doby, pražského rozpáleného a tedy opuštěného sídliště a tedy kurva šedého sídliště. Kolorováno skvělou kamerou, kolorováno i skvělou hudbou Zdeňka Lišky. Zdeněk Řehoř, stabilně hrající komunisty a přicmrdovače režimu si tam střihl roli krásného slepce. Někdy i zdecimovaný voják socialistické armády najde přítelkyni v malé holce. Myslím, že o tom je tento příběh. A o snění. (24.02.2011)