Čekání na déšť

Opuštěná Alenka na rozpáleném opuštěném sídlišti. Druhá polovina filmu je o dost radostnější a nadějeplnější. Zvlášť taneční číslo na střeše, to si skoro nezadá s bájným výstupem z Mary Poppins. :) Alenka postupně slevuje ze své platonické lásky k čím dál mladším (a srovnatelnějším) adeptům, až na ni nakonec zůstane ten, kým zprvu pohrdá, aspoň jako parťák. Jediným vždy spolehlivým přítelem se tak ukazuje pes - jako je tomu i v životě. Kde jsou ty doby, kdy se děti mohly potloukat samy po sídlišti, po střeše, navštěvovaly sousedy, samy s nimi zapředaly hovor... ale je možná až s podivem, kolik měla volnosti, že se jen tak mohla sebrat a jet s vojákem na nádraží (díky tomu je vidět staré metro, které tehdy brázdilo Prahu teprve čtyři roky). Vojín Pavel na střeše poslouchá reportáž z nepovedeného utkání fotbalové Sparty a komentátor zmiňuje i Chovance - patrně jde o Jozefova strýčka Františka, který svého synovce v roce premiéry filmu na Letnou přivedl coby osmnáctiletého benjamínka. Duet "Ach, ta láska nebeská" slavil tehdy pět let existence. (06.02.2017)

Trávit prázdniny na pražském sídlišti může být docela nuda. Při sledování tohoto Kachyňova snímku jsem se ale rozhodně nenudil. Ba právě naopak jsem se skvěle bavil. Alenka Kadlecová (v podání Dity Kaplanové) je holka s úžasným darem fantazie, uměleckými vlohami i smyslem pro humor (viz např. hláška: "Já myslela, že každý kdo má nos jako slon se jmenuje Bimbo"). Dlouhé čekání na "déšť" (kdy by se jí měly do Prahy vrátit její kamarádky) si Alenka snaží ukrátit všemi možnými i nemožnými způsoby (fiktivní telefonáty fiktivnímu ctiteli, hraní si ve vaně na koupel v moři či skákání panáka na střeše paneláku). Nevyhne se ani prvním platonickým vzplanutím. Dita Kaplanová přitom roli Alenky ztvárnila naprosto skvěle. Úžasná je např. scéna kdy si prohlíží své fotky i fotky různých zpěváků a u toho dělá různé vtipné obličeje. (14.04.2017)

Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu. (29.07.2017)

"Co se děje? Vojín Suchan je jak motyka..." Skvěle natočená hmatatelná nuda v betonové šedi rozpálené letním sluncem. Dobře se na to dívá nejen díky nápaditým záběrům, ale i (nebo možná hlavně) díky hlavní hrdince. A to teď nemám na mysli její krátkou sukýnku. Dita Kaplanová hraje naprosto skvěle a nenechává si od ostatních herců uzmout ani kousek svého hereckého prostoru, přestože se kolem ní objevují pánové Somr, Řehoř, Trojan, nebo Bartoška... (20.09.2016)

Chlapci! No co to je? Přání otcem myšlenky. Tento film velikána Kachyni není o tom, dívat se školačkám na kalhotky. Dětská herečka Dita Kaplanová se tam prostě přirozeně pohybuje a tím pádem je jí do rozkroku vidět poměrně často. Je to spíš výpověď doby, pražského rozpáleného a tedy opuštěného sídliště a tedy kurva šedého sídliště. Kolorováno skvělou kamerou, kolorováno i skvělou hudbou Zdeňka Lišky. Zdeněk Řehoř, stabilně hrající komunisty a přicmrdovače režimu si tam střihl roli krásného slepce. Někdy i zdecimovaný voják socialistické armády najde přítelkyni v malé holce. Myslím, že o tom je tento příběh. A o snění. (24.02.2011)