Sekta

Pro mě především jeden z hororů, kde se víc kecá než dělá, a místy ani to ne. Že by psychologický horor? No nevím, ale s psychologií jsem moc společného nenašel, žádné velké vykreslování psychiky postav, žádné poukazy na psychické pochody, žádný psychologický vývoj. Symbolika, pokud jsem něco nepřehlédl platí pouze pro tento film, žádné odkazy na nějaký vnější svět. Takže nějakou sektu s novými symboly si můžu vysnít i každý večer před spaním. Film jsem zkusil dvakrát nebo třikrát v životě a pokaždé jsem se málem užral nudou. Takže jestli má být tohle inteligentní horor, já radši zůstanu za tupce s titulem. U Soaviho to beru jako pokus o něco neobvyklého, ale přiznávám bez lechtání, že třeba Děsem na jevišti (jinde taky Jevištěm děsu) mě potěšil daleko víc. (30.06.2010)

Soaviho filmy ze škatulky "italský horor" silně vyčnívají - jsou originální, inteligentní, v uměleckém stylu, umí navodit tíseň a hrát na struny diváckých fóbií a fajnšmekři ocení odkazy na dávné pohanské mýty. Ani Sekta (vlastně mytologicky stojící na těch kulturních odkazech) Soavimu po jeho předchozím opus magnum nedělá ostudu - film se odvíjí pomalu a od momentu, kdy Herbert Lom vypustí brouka ze zkumavky, se divák stává skrze postavu Miriam součástí nepříjemného snu, jakési halucinace, která se vyvíjí velmi nepředvídatelně. Nenápadná perla italského hororu. (24.05.2013)

Je obtížné hodnotit Italskou klasiku, když v ní nefunguje prvek krve. Soavi feat. Argento - dreamduo bomberů čistého gorehorroru ve sto:/ minutách ani náznakem nenaplňují toho, čehož italomilové tak netrpělivě žádají a když už se to asi v polovině rozjede, tak jsou nuceni sledovat prehistorické skilly bez jakýchkoliv důrazů na brutalitu a vyšperkovaný detail. Tyto efekty např. Fulci zvládal už za teenagerských let a to nebyl žáden papundeklař ! Fajrunt ve studni sice ušel, ale nic nezachránil. Soaviho kvality jsou jinde. (07.04.2013)

"Prosím, neubližujte mi! Já jsem neviděla!" - "Nic jsi neviděla? Tos propásla skvělé představení. Bylo to nádherné, obětovali jsme tvé děti a přátele... A teď obětujeme tebe." První půlka filmu je vyloženě nuda, kde sledujeme po většinu času jen 2 herce (Lom/Curtis). Druhá půlka je o dost zajímavější. Ano, jsou tam nechuťárny. Tento film tedy splňuje požadavky kvalitního horrorů. Mínusy jsou 2: Ten 1 je první hodina filmu, a ten 2 je nesmyslný děj. Dějí se tam neuvěřitelné věci, které se těžko pobírají. - 50%. (04.03.2018)

Víra tvá.¬         Nechtěl bych točit filmy podle scénářů Daria Argenta. Porád bych mu je musel vracet k přepracování, až by naše spolupráce vzala za své. Ano, mně by rozhodně nestačila slupka vnějšího účinu, pod níž se nachází oblast, o které mám to mínění, že obsahuje pouze zmatek, neurčitost tvůrčího záměru. Argento je tak v mých očích malým umělcem chtějícím dělat velké věci. Okatost vnějškovosti je tak působivá, že zmámila řadu diváků, kteří jaksi pozapomněli věnovati se také obsahu a sdělení. Argento působí v umění jako zdatný a šikovný politik na své voliče — omáčka řečí a gest nahrazuje nedostatky a řeší potíže.¬                 Dario Argento jako scénárista a Michele Soavi jako režisér — to jsou dvě ruce, jejichž hororový stisk je pevný a upřímný. To, co jsem řekl o Argentovi jako scénáristovi, platí stejně tak dobře o Soavim jako režisérovi. Výsledkem jsou snímky jako "Svatyně" nebo "Sekta", u nichž snaha o vnějškový výraz přebíjí vnitřní záměr do té míry, že ten ani nemusí existovati, natolik je podružný.¬                 Argentovy scénáře jsou plny slabých míst, které Soaviho režie látá přímo stalinovskou rukou. Přes to všechno jsou společné počiny obou — "Svatyně" i "Sekta" — spíše dobré než špatné. Je to tím, že si věří — a tak nakonec přesvědčí i diváka. (24.08.2018)