Duhová kulička

My chlapi prostě nikdy nevyrosteme. A různé skopičiny zkrátka máme tendenci dělat ať je nám jedenáct nebo sedmdesát - teda pokud nám to zdraví dovolí. A určitě je lepší z tohoto světa odejít v plné síle a z naší mladosti ducha nechat něco dalším generacím, ať se z ní radují i po naší smrti. Lubor Tokoš ve své nejlepší roli a Kachyňa v obvyklé formě (obnažená dívenka je skoro jeho poznávacím znamením). "Akorát mně trošku vadí ten kravál. To má bejt muzika? Takový šumaře by u nás v hospodě vyhodili oknem." Odpouštím televizní zpracování, poetičnost filmu je okouzlující a celkový dojem naprosto odzbrojující. "Vyšla hvězda jasná..." (19.08.2012)

Po zklamání z Přijde letos Ježíšek jsem si říkal, jak je možné, že dnes, při té absolutní tvůrčí svobodě, nejsou filmaři schopní natočit nic tak dobrého jako „za totáče“. A namátkou sáhl do filmotéky. Vypadla z ní Duchová kulička. Jakoby chtěla potvrdit mé úvahy a ještě mi po Svatém Vincetovi ukázat rozdíl mezi českým filmem a Hollywoodem. Když jsem tu kuličku zvedl a podíval se skrz ni, viděl jsem krásný, lidský příběh o dětství i o stáří, o životě i o smrti, o tom, co je a není důležité a o tom, jak se dívat na svět a naplno si užívat života i když už to "špatně chodí". Úsměvný i smutný, realistický přesto zahalený do kouzelné atmosféry poetické lyriky, a především výtečným způsobem vyprávěný. Na čemž má podíl nejen výborný Karel Kachyňa, ale také excelentní Lubor Tokoš v jedné ze svých nejlepších rolí. Film, který za třicet let nezestárl ani o den a dokonce bych řekl, že je dnes silnější a jeho poselství naléhavější než kdy dřív. (06.01.2015)

Za hluboké totality a "nesvobody" bylo nicméně tolik svobody, aby někdo natočil scénu, kde osmiletá holčička kroutí nahou prdelkou a starýho papriku to vyvede z deprese. To by dnes jistě možné nebylo a zakrátko nebude možné to ani reprízovat v televizi. Halt jak se nám ty hodnoty mění, co? Jinak už jsem těchhle Kachyňovejch geronto bilancovačných témat přejedenej, připadá mi to všechno na jedno brdo. (13.04.2014)

Duhová kulička není řemeslně úplně bezchybný film, některé dialogy působí trochu naučeně a nepřirozeně, noční scény, točené přes obyčejný modrý filtr, nevypadají jako noční, sem tam by to chtělo některé scény lépe načasovat... Nesmíme ovšem zapomínat, že to je televizní film, navíc televizní film, natočený v oddělení pořadů "pro děti a mládež". Z téhle perspektivy viděno jde doslova o zázrak. Mezi haldou více či méně pitomých, polovičatých a nedotažených dětských televizních filmů, jaké tehdy ČST produkovala, září Duhová kulička vybroušenými fasetami horského křišťálu. Srovnat lze pouze s dalšími televizními filmy Karla Kachyni. Skvělé herectví, suverénně zvládnutý a nesmírně chytře napsaný scénář, bezchybná režie. Netuším jak to ten chlap dělal, ale každý jeho film, i ten zdánlivě nejmenší, je událost. Kachyňa rozhodně není tak živelný, velkorysý a dravý jako Vláčil, chybí mu rafinovanost a umělecké ambice Nové české filmové vlny, možná by se dalo říci, že jsou jeho filmy "dobře řemeslně zvládnuté", ale to tak přece není. Z každého záběru a z každé pronesené věty září zvláštní syrovost, opravdovost, tichost a pokora, lidskost a nečekaná vřelost i jakási archetypální pravdivost a symboličnost obecného přesahu... Velký malý filmový zázrak... Jakýkoli jiný filmový režisér by na stejném místě a podle téhož scénáře téměř určitě natočil slaboduchou banalitu, Karel Kachyňa nikoli... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Aky, Braddy, xaver (07.07.2012)

Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. (05.05.2019)