Fimfárum Jana Wericha

Sociopatický nightmare fuel, kde groteskní zpracování postav perfektně zrcadlí amorálnost Werichova pohádkového vesmíru, kde jsou téměř všichni opravdu neskutečně hnusní zkurvysyni a jediné vykoupení v něm je nikoli skutečnost, že existuje nebe, nýbrž skutečnost, že existuje peklo. V zásadě se jedná o slovanský pohádkový ekvivalent světa Larryho Clarka. Dramaturgicky to jinak není kdovíjak dobře zvládnuté (5 halucinačních sekvencí v pohádce, lol) a Jirák imitující Wericha je velmi nešťastná volba, ale ty pokroucené loutky, které tím, jak postrádají mimiku, vytvářejí z postav strašidelné archetypy malého zla, to prodávají beze sporu. Rated NC-17. (23.03.2023)

Fimfárum je příkladem toho, že český loutkový film není mrtev, a že může dokonce statečně konkurovat vedle fantastických děl Jiřího Trnky, Břetislava Pojara Asi nejmilejší potěšení se skrývá v samotné výtvarné stránce. Tvůrci dokázali loutkám vdechnout svůj osobitý život, prožívání, pocity. Kvalita jednotlivých příběhů sice lehce kolísá, ale jako celek působí nepřemrštěně a zajímavě. Lehce satirické podání, podbarvené hlasem Jana Wericha, naplno oživilo živelné fantazie, kterých je v této knížce dostatek. Více grantů na podobné snímky. Třeba se dočkáme renesance, u nás tolik ceněného, loutkového filmu. (13.12.2003)

Fimfárum Jana Wericha je takový české klasika povídkového žánru, ovšem v trošku temnějším ladění. Většina povídek je velmi zajímavých a díky tomu nenudí, snad jen Splněný sen mě ničím nezaujal a nemusel tam ani být. Jinak sice se může zdát, že loutkové zpracování je poměrně zastaralé, ale má své kouzlo a nemůžete mu upřít nápad. To co dělá Fimfárum Fimfárem je hlas Jana Wericha, který je jedinečné a perfektně dokresluje jednotlivé povídky. Bez něj by to prostě nebylo ono. (17.04.2011)

Nádherné figurky. Sice mi trvalo chvíli, než jsem si na ně zvykla, ale Fimfárum se dokonale povedlo převést do filmové podoby. Jan Werich jako vypravěč je báječný. Nikoho jiného si tam snad ani představit neumím. Povídka Až opadá listí z dubu mi asi přijde nejlepší. Konečně jsem se naučila, který listnatý strom vůbec neopadává. (12.08.2008)

Když se do kin měl dostat film "Fimfárum", bylo to jako zjevení. No dobře, film byl docela avizovaný dopředu, ale stejně, kdy naposledy se u nás natočil pořádný loutkový film. Jiřímu Trnkovi by bylo možná smutno, že na něj navazují jen tací jako Švankmajer nebo Aurel Klimt, který se podílel právě i na filmu "Fimfárum Jana Wericha". Tohle je speciální dílo, které prostě muselo upoutat pozornost. Spojuje se zde hned několik pozitivních faktů. Tím prvním je předloha z pera Jana Wericha. Letos už je to 52 let, co byla kniha vydána, ale přesto jsou její témata stále aktuální a smysl některých pohádek je v současné době ještě hlubší. Nejsou to klasické pohádky a některé vás svojí pointou i celým příběhem prostě dostanou. Ty, které jsou v prvním filmu, jsou skutečně poměrně temné, například "Franta Nebojsa" (má na svědomí právě Klimt), což je povídka, která už jen svým zpracováním naladí na správnou vlnu. Dřevěné loutky a jejich vzezření je zvláštně deformované, takže diváka okamžitě napadne, že je zde něco v nepořádku. Ne, to nejsou pohádky pro děti. Ne proto, že by byly sprosté, bylo zde násilí nebo nahotinky, je to prostě proto, že nejsou dětské. I když, na druhou stranu, možná je právě tohle podoba těch pravých pohádek. Trochu děsivé, nelaskavé a chytré. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/prosime-pretocte-fimfarum-1-2-zivot.html (21.02.2013)