Lásky mezi kapkami deště

Filmy Karla Kachyni mám ráda a osobně ho považuji za jednoho z nejlepších českých režisérů. Ani Lásky mezi kapkami deště mě nezklamaly. Má to krásnou poetickou atmosféru, skvěle to přiblíží dobu, až se do filmu úplně ponoříte. Romantika se střídá s hořkými chvilkami, to vše je protknuto tklivými melodiemi a jako třešnička na dortu jsou výkony tolika významných českých herců a hereček. Nevidím důvod, proč by se tento snímek neměl líbit. (13.05.2012)

Jedině postava Vladimíra Menšíka povznáší tenhle příběh o nepříliš šťastném osudu několika lidí. Asi jsem příliš velkej cynik, abych dokázal ocenit film o první lásce a to ještě takhle poetické a nešťastné první lásce. Vlastně mě jen zajímalo, co se z toho vyvrbí a tak jsem to dokoukal. Dva staříci-voyeuři na vyhlídce mě rozesmívali a naivní hloupost hlavního hrdiny mi přišla opravdu neuvěřitelná. Herecky je to, jako vlastně skoro všechny trochu kvalitněji obsazené filmy tehdejší doby, vysoce nadprůměrné. A i příběh vlastně byl docela propracovaný. Jen téma a konec, ze kterýho si měl asi každý vybrat to svý, nejsou podle mého vkusu. Každopádně je to ale zábavný snímek, který nás realisticky zavede do konce první republiky, jak ji zažíval jeden mladý kluk. (05.02.2007)

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... (16.04.2017)

Film, který z velké části stojí na hereckých výkonech dětí či herců na samém počátku herecké kariéry. Je proto nutně plný mnoha drobných hereckých přešlapů. Naštěstí je zde také skvěle hrající Vladimír Menšík, jemuž v epizodních rolích sekunduje veliké množství dalších skvělých herců té doby. Ne, že by výkony Lukáše Vaculíka, Jana Hrušínského či Terezy Pokorné - Herz byly špatné, Tereza je na mnoha místech krásně přirozená a Jan hraje poměrně suverénně, jenom je zkrátka místy, především v dialozích moc cítit herecká stylizace, což Kachyňovým filmům nesvědčí. Je ovšem pravda, že scény v zahradě, například to vzájemné (notabene alegoricky vyznívající) ochutnávání jablek, jsou vskutku k sežrání. Naopak trhání hroznů s Janem Hrušínským vyznívá vysloveně nepatřičně. Přestože si Kachyni za onen alegorický experiment vážím, právě tato scéna dokládá jistou nepatřičnost celého motivu "zahrady ráje". Kachyňa není Vláčil. Je silný v syrovém popisu běžného života, nikoli v alegorických obrazech... Vskutku je to přesně tak jak napsal Matty: "Film, který dokáže být krásný i pravdivý, bohužel málokdy obojí najednou."... Přesto zároveň jedním dechem dodávám, že Kachyňa vskutku byl a je jedním z nejlepších českých filmových režisérů a dokládá to i tento film. Skoro pět... Zajímavé Komentáře: Matty, kinej, Oskar, S_M_Lomoz, Pražák (08.10.2006)

Kachyňův styl své úplné kráse. Tento film snad nejlépe reprezentuje jeho rukopis. Všechny ty kuriózní postavy a detaily krásně demonstrují bezútěšnost a tísnivost dusného meziválečného období. Tyto obskurní podivnosti si s Kachyňovou kamerou vzájemně lahodí. Všechny ty podivné, napříč časem tančící bytosti, působí díky jeho nepokojné kameře jako jarmark podivnosti. Přechody mezi jednotlivými kapitolami jsou navíc doprovázeny dobovými kresbami, což prvorepublikovou atmosféru umocňuje a navozuje kontrast mezi konzumním světem a bídou v jaké žijí hlavní postavy. Navíc se mi zdá, že Kachyňa dokázal bravurně využít naivního hereckého projevu Lukáše Vaculíka a vytvořil tak na plátně plastický charakter kluka poety. Menšík zde ztvárnil jednu ze svých největších filmových rolí, ale důležité jsou i všechny ty epizodní role a roličky, jimiž se film hemží, protože díky nim má film magickou atmosféru. (23.06.2008)