Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (115)
Tradičně vynikající Hrušínský a skvěle sekundující Hegerová - - - realistický, autenticky působící zážitek v neprávem pozapomenutém českém filmu. Pro mě velké překvapení, Kachyňu jinak moc nemusím (snad až na Městem chodí Mikuláš a Kočár do Vídně). S hodnocením možná půjdu ještě i výš - zatím 8/10 ()
Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. ()
Dva zoufalci v zoufalé situaci. Kachyňa ale umí příběh odvyprávět a Hegerová i Hrušínský zahrát. V industriální krajině dokáže Kachyňa najít krásné obrazy spočívající hlavně v tom, že ukáže, jak je holá, zničená a obnažená na dřeň. A to samé platí o příběhu lásky mezi ochlastou a zoufalou ženskou, která hledá trochu něhy v každé mužské náruči (tedy rozhodně ne prostitutka, jak píše pomatený distributor). A nakonec se té lásky dočká, i když v jiné podobě, než čekala. KOUSEK DĚJE Lucinův odchod je gestem lásky, on ví, že by ji stejně už jenom zas a znovu stahoval na dno. Naděje je jenom možnost, není příslibem nebo dokonce slibem, že všechno dobře dopadne. /30. 7. 13./ ()
Říká se, že naděje umírá jako poslední. Těžko říct kolik naděje ještě zbývá alkoholikovi Lucinovi (Ignáci) v podání jako vždy geniálního Rudolfa Hrušínského. Možná ta poslední naděje v jeho životě plyne ze setkání s prostitutkou Magdou. Vůbec jsem netušil, že Hana Hegerová kdy ztvárnila takto charakterní roli. Z jejího hereckého výrazu stojí za zapamatování především její široký úsměv a krásné zářivé oči. V celém jinak dost depresivním filmu o tom, že "alkohol je metlou světa", patří chvíle, kdy Magda vykouzlí na tváří úsměv, mezi ty nejpozitivnější. Jakoby právě v onom úsměvu se skrývala ona naděje v lepší život. ()
Romance pro alkoholika a prostitutku nejnižší cenové skupiny. Nikoli zásadní, přesto velmi dobré dílo Kachyni, Procházky, Hrušínského a Hegerové. --- Tenhle film je celkem neznámý, ale kdyby jej Kachyňa natočil ve Spojených státech v roce 1969, tak jako Schlesinger svého Půlnočního kovboje, a přidal pár zfetovaných psychedelických obrazových kreací, to by byla teprv pecka! Deziluzivní procitnutí z amerického snu! Příběh lidí vyvržených na smetiště lidských osudů! Mohlo by to dostat Oscary a nadělala by se kolem toho spousta pseudointelektuálských keců. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
Reklama