Práče

Práče je dosť nereálny film. Klučina vymýšľa, robí neplechu a vojaci ho nekarhajú, ale niekedy sa mi zdalo, že až uznanlivo poklepkávajú po ramene. Celé je to úsmevne blbé. Film z prúseru vyťahuje až slovenské dievčatko, ktoré je tak strašne milé a tak zlato vyzerá, že som precitol a s úsmevom dopozeral dokonca. "Děti, jsme doma." Krásny záver. (08.09.2015)

Jeden z prvních Kachyňových filmů, který ani po skoro 60 letech neztratil nic ze své tehdejší působivosti. Kromě významného podílu režiséra i scénaristy jsou podstatným přínosem pro vyznění snímku velice přirození dětští představitelé jak nezapomenutelný Michal Koblic, tak i půvabná Marie Magdolenová v roli Marienky. Ti jsou povětšinou v centru pozornosti (jak bylo častým Kachyňovým zvykem) a příběh odehrávající se na pomezí Dukelské fronty a povětšinou v týlové prádelně s vydatnou pomocí dospělých vojáků - herců (mj. výborný "glosátor" Vladimír Menšík, "kokta" Gustáv Valach i Bohuš Záhorský) spolu s Kachyňovskou poetikou dokáže zaujmout a to nejenom dětské diváky. Dramatické scény se splašenou krávou ještě mnoho let poté nezapomenutelným způsobem komentoval Vladimír Menšík a zajímavé je i to, že tehdejší mladá herecká naděje Michal Koblic se seznámil s Vladimírem Pucholtem a později se jejich životní osudy vyvíjely dost podobným způsobem - oba skončili v Kanadě a stali se z nich výborní lékaři. Můžeme jen spekulovat, co by dokázali se svým hereckým talentem "doma", pokud by "žili ve svobodné zemi" a jejich herecké ambice by převážily nad budoucností lékařskou. Vzhledem k tomu, že "ta svoboda tady" byla hodně pofidérní, je dost pravděpodobné, že by jako budoucí herecké hvězdy byli brzo tehdejšímu režimu poněkud na obtíž ... (03.06.2019)

Po všetkých tých depresívnych a tragických vojnových filmoch dobre padne Kachyňov pohľad detskými očami ako VOJNA HROU. Chlapec Franta, sirota z koncentráku, je celkom veselý, šikovný a vo vojenskej práčovni pomáha, ako vie. To mu veľmi skoro už ako vojakovi elévovi nemôže stačiť, no nevie, že zbrane deťom do rúk nepatria a tak mu často ide o holý život. Aj to je ale brané skôr rozprávkovým štýlom a tak som sa ani trochu neobával, že by sa mu niečo mohlo stať. Optimistický film o vojne s Menšíkovým humorom a dobrými detskými hercami mi síce nepriniesol maximálny zážitok, ale nadpriemer to určite bol. –––– To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš? Kolem je plot z drátú a nikdo nesmí ven. Všichni mají hlad a chtějí domů. (05.06.2015)

Mám slabost pro Kachyňovo "vidění", z filmu na mě přestoupila atmosféra válečných let a neměl jsem žádný problém identifikovat se s postavou malého Františka. Michael Koblic ho ztvárnil dokonale (docela chápu jeho babičku, která klučíka tlačila na všechny možné konkurzy), takovou výřidilku a artikulaci jsem zažil ještě u Tomáše Holého. Valná většina dětských herců nedokáže s postavou, kterou má zahrát, patřičně splynout. Divák pak cítí tu osmou klapku a urputnou snahu dítěte dostat ze sebe předepsanou repliku. Práče je pro mě milý poetický film, nic víc, nic míň. (24.07.2013)

Film mi evokuje film Na žižkovském válečném voze. Oba dva filmy jsou válečné. Jeden z doby husitské a druhý ze Světové války. V obou dvou ač mezi dispělými se odvíjí příběh z dětské perspektivy. Navíc malému hrdinovi říkají práče podle vzoru bojovníků obshuhující prak za Žižky. Práče si zahraje pozdější vůdce Rezavých klíčů ze sseriálu Záhada hlavolamu. (19.07.2020)